Dej mi šanci - 15. část
4. 7. 2009
Trvalo to pár hodin, lépe řečeno celou noc, ale ráno se konečně dozvěděli, že jejich let je připravený. Alex i Sebastian pomalu zamířili k frontě a stoupli si až nakonec. Ve předu zahlédli Erika. Šlo o to, aby je viděl a měl za to, že nastoupili do letadla.
,,Doufám, že tam uvízne,“ řekl Alex. ,,Okradou ho a on bude musel spát levném jednopokojovém hotelu s přistýlkou.“
,,Kde se tobě bere?“
,,Nechci ho už vidět. A chci aby taky poznal něco jiného než pohodlí výhod jeho původu.“
,,Jako ty?“
..Já jsem sice odešel, ale moje jméno má pořád ty výhody.“
,,Jako peníze, že? Ty ale člověk potřebuje ať je kýmkoliv,“ řekl Sebastian. ,,My taky.“
,,Já vím. Kdybych, ale měl jinou možnost, nebral bych si ty peníze. Nelíbí se mi ale představa, že ty dáváš všechno a já nic. Stejně jako, že si mám brát rodinné peníze, pro které jsem nic neudělal.“
,,Ale no tak. Tohle je něco jiného. Ty se pro to snažíš něco udělat. Nejsi jak Erik ani kdokoliv jiný. Kdybys byl obyčejný aristokrat, co žije jen z peněz rodiny a neváží si lidí kolem, nebyl bych tu s tebou.“
,,Tvoje nenávist se týká smrti tvých rodičů, že?“ Sebastian kývl. ,,Mě ale věříš.“
,,Protože vím, že ty bys nic takového neudělal. Jsi jiný.“
,,Nemůžu se dočkat až Erik nastoupí a my odjedeme.“
,,To já taky. Dlouho jsem tam nebyl, ale těším se.“
Uběhlo půl hodiny, Erik už byl v letadle a před Alexem a Sebastinem zbývala jedna čtyřčlenná rodinka. Za nimi nebyl nikdo, protože každý kdo přišel, tak toho pustili. Teď už mohli v klidu odejít.
Venku si objednali taxíka a Sebastian nadiktoval adresu. Letenky do Paříže jim proplatili zpátky, takže s penězi problémy neměli. Alexovi nepřipadalo správné lhát otci, že je v Paříži, když bude přitom pár mil od něj. Hodně by ale riskovali a jak Alex tak Sebastian chtěli mít klid.
,,Co tví známí v Paříži a to všechno?“ vzpomněl si Alex.
,,Už jsem jim volal a všechno zrušil. Tohle se stává často. Řekl jsem, že se raději zůstaneme tady a on mi dal kontakt na jednoho svého známého, který má v městě galerii, kde vystavuje obrazy.“
,,Už se v tvých známých ztrácím.“
,,Mám celý seznam,“ přiznal. ,,Víš v tom domě nikdo čtrnáct let neuklízel a tak. Bude tam hodně prachu a možná i pavouci. Musí se tam nejdřív uklidit.“
,,Nevadí. Hlavně jsem zvědavý na tvůj pokoj.“
,,No je trochu, dětský. Možná se budeš smát.“
,,Nedokážu si tě představit jako malé dítě, které spí s medvídkem v posteli.“
,,Neměl jsem medvídka, ale králíka. Byl světle modrý, dostal jsem ho už jako miminko. Takže naposledy když jsem ho viděl, mu chybělo jedno ucho. Každopádně jsem bez něj nedokázal usnout.“
,,To je roztomilý. Opravdu. Mě vychovávali bez zbytečných hraček a tak. Co jsem se naučil mluvit, učili mě cizí jazyky. Měl jsem soukromého učitele a v deseti mě poslali na internát. Ani nevím, jak moje matka vypadala. Otec nemá její fotky.“
,,Co se s ní stalo?“ Alex se zadíval na podlahu taxíku. Tohle téma bylo doprovázeno mnoha pocity. Nenávistí hlavně.
,,Otec říkal, že odešla. Nelhal by mi, takže tomu věřím. Prý nikdy dítě nechtěla, ale otec ji donutil ho donosit, chtěl potomka. Když jsem se narodila, odešla. Nechala mě tam. Myslím, že otce nemilovala. Šla po jeho penězích, jenže o dítě by se musela starat.“
,,Žije pořád?“
,,Možná, nevím. Nepokoušel jsem se ji najít a ani nechci.“
,,Promiň, neměl jsem se ptát.“
,,Ne, já ti to chtěl říct. Já ji nikdy nepoznal, takže jsem vlastně nic neztratil, za to ty ano.“
,,Říká se, že je lepší milovat a pak ztratit než nemilovat vůbec.“
,,Svým způsobem to tak je,“ kývl Alex. ,,Nemůže plakat nad něčím, co jsi nikdy nepoznal.“
,,Jo, pravda. Z čehož vyplývá, že kdybys odešel, hodně bych plakal,“ usmál se Sebastian. ,,A že já nebrečel už čtrnáct let.“
,,Nebudeš muset. Já tě nechci opustit.“ Sebastian se usmál a chytil Alexe za ruku. Držel ho dokud taxík po několika hodinách nezastavil. Oba vystoupili, Sebastian s úsměvem a Alexe s úžasem v očích. Před ním dům, za ním byl vidět les. Pokud si pamatoval poslední dům míjeli před minutou.
,,Líbí se mi tu,“ řekl Alex.
,,A to jsi ještě nebyl vevnitř,“ chytil ho Sebastian za ruku a zatáhl k domu. Taxík odjel a zůstali sami před dveřmi. Sebastian zalovil v kapse a vytáhl klíč. ,,Možná je to trochu jako nějaká chata. Rodiče tenhle dům vybrali osobně. Líbilo se jim, že nejbližší dům je třista metrů a přesto to není pustina,“ odemkl a otevřel dveře. V domě byla tma a každý kousek nábytku byl přikrytý.
,,Vítej doma,“ řekl Sebastian a vešel dovnitř. Nic se tu nezměnilo. Jen je tu větší nepořádek. Sebastian začal otvírat každé okno, zatímco Alex se procházel. Dospěl ke dveřím ven, na zahradu.
,,Sebastiane,“ zavolal. Sebastian zamířil za Alexem. Strnul mezi dveřmi úžasem. Ten plácek s trávou, jak to Sebastian nazval, byl porostlý keřmi s růžemi. A že jich bylo hodně.
,,Kde se tu vzali?“ nechápal Sebastian.
,,Zřejmě si vystačili sami. Ale jsou krásné,“ usmál se Alex. ,,Copak ty nejsi rád? Myslím tím, mě se líbí, vypadá to krásně. Copak nemáš rád růže?“
,,Já jen, překvapilo mě to. Připomnělo mi to matku,“ přiznal Sebastian. ,,Jsou krásné.“
,,Ukážeš mi zbytek? Chci vidět tvůj pokoj.“ Sebastian zavedl Alexe nahoru a pustil ho k sobě do pokoje. Pokoj nebyl nijak velký, ale byl tak akorát. Útulný. Tapeta byla zašedlá a skříně pokryté prachem. Na policích byly haldy knih.
,,Kde máš králíčka?“ zeptal se Alex.
,,No měl by být,“ natáhl se k posteli a zajel rukou pod polštář.,,Jo je tu,“ ukázal králíka. Alex si ho prohlédl. Opravdu zažil svoje léta.
,,Budeš s ním spát i teď?“
,,Co? Jasně, že ne. Ty hračky schovám do sklepa a tenhle pokoj se zruší. Můžeme tu třeba uchovávat obrazy a malovat tu.“
,,Opravdu? Byl to tvůj pokoj.“
,,Správně, byl. Teď tu nebude bydlet malé dítě s rodiči, ale dva dospělí.“
,,Hmm.“ Poslední byla ložnice. Problém nastal až když se Alex posadil na postel. Jednoduše pod ním rupla. Alex spadl na zadek mezi spoustu třísek.
,,V pořádku?“ pomohl mu Sebastian na nohy.
,,Jo, ale dneska asi spíme na zemi.“
,,Hmm. Budeš spát u mě v pokoji a já budu spát na pohovce v obýváku.“
,,No dobře a máš v záloze nějakou novou postel?“
,,Ne, ale můžeme ji jet koupit. Zavolám znovu taxíka a pojedem do centra.“
,,Tady se asi člověk bez auta neobejde, že?“ řekl Alex.
,,Ne, jenže já řídit neumím. Autoškola není nic pro mě.“
,,No, já řídit umím.“
,,Fakt?“
,,Nejsem tak neschopný jak si myslíš.“
,,Ne, to já jen mě to překvapilo. I tak nemáme auto.“
,,Tady ne, ale v letním sídle ano.“
,,Aha a je to tvoje letní sídlo daleko?“
,,Asi hodina cesty autem. Zajedu pro něj. Tedy dojedu tam taxíkem a přijedu autem.“
,,No fajn, mám jet s tebou?“
,,Zvládnu to sám.“
,,Nenarazíš tam na otce?“
,,Ne, hlavně protože je téměř zima. A zimní sídlo je na druhou stranu.“
,,Já se na oplátku ztrácím v těch vašich sídlech. To máte na každé roční období jedno?“
,,Hodí se to, když chceš mít soukromí.“
,,Proč jsme je předtím nevyužívali my?“
,,Nenapadlo mě to,“ přiznal Alex.
,,A já se vztekal na konvici.“
,,Líbí se mi tu,“ řekl Alex. ,,Je tu klid a cítím se tu dobře.“
,,To jsem rád,“ usmál se Sebastian a objal Alexe zezadu kolem pasu. ,,Jediné, co tě tu bude ráno budit, je štěbetání ptáčků a já.“
,,Podle toho, jak mě budeš budit.“
,,Buď z tebe stáhnut deku nebo jsou tu jemnější způsoby,“ políbil ho na krk.
,,Jsem rád, že vím o obouch,“ otočil se k němu Alex tváří. ,,Dám ti vědět až si vyberu.“
,,Ale ať to moc dlouho netrvá.“
,,Slibuju,“ řekl a vysmýkl se Sebastianovi.
,,Hej.“
,,To auto, vzpomínáš,“ připomněl.
,,Na druhou stranu,“ řekl, když si objednal taxi. ,,Je tu teď věc, kvůli které jsi na mě závislý.“
,,Fakt? Řekl bych, že je jich víc,“ přikradl se k němu a uvěznil v objetí. ,,Mám začít jmenovat?“
,,Hmm, až večer. Taxík je tady,“ řekl a letmo ho políbil na tvář. ,,Za chvíli jsem zpátky.“
,,Doufám, že tam uvízne,“ řekl Alex. ,,Okradou ho a on bude musel spát levném jednopokojovém hotelu s přistýlkou.“
,,Kde se tobě bere?“
,,Nechci ho už vidět. A chci aby taky poznal něco jiného než pohodlí výhod jeho původu.“
,,Jako ty?“
..Já jsem sice odešel, ale moje jméno má pořád ty výhody.“
,,Jako peníze, že? Ty ale člověk potřebuje ať je kýmkoliv,“ řekl Sebastian. ,,My taky.“
,,Já vím. Kdybych, ale měl jinou možnost, nebral bych si ty peníze. Nelíbí se mi ale představa, že ty dáváš všechno a já nic. Stejně jako, že si mám brát rodinné peníze, pro které jsem nic neudělal.“
,,Ale no tak. Tohle je něco jiného. Ty se pro to snažíš něco udělat. Nejsi jak Erik ani kdokoliv jiný. Kdybys byl obyčejný aristokrat, co žije jen z peněz rodiny a neváží si lidí kolem, nebyl bych tu s tebou.“
,,Tvoje nenávist se týká smrti tvých rodičů, že?“ Sebastian kývl. ,,Mě ale věříš.“
,,Protože vím, že ty bys nic takového neudělal. Jsi jiný.“
,,Nemůžu se dočkat až Erik nastoupí a my odjedeme.“
,,To já taky. Dlouho jsem tam nebyl, ale těším se.“
Uběhlo půl hodiny, Erik už byl v letadle a před Alexem a Sebastinem zbývala jedna čtyřčlenná rodinka. Za nimi nebyl nikdo, protože každý kdo přišel, tak toho pustili. Teď už mohli v klidu odejít.
Venku si objednali taxíka a Sebastian nadiktoval adresu. Letenky do Paříže jim proplatili zpátky, takže s penězi problémy neměli. Alexovi nepřipadalo správné lhát otci, že je v Paříži, když bude přitom pár mil od něj. Hodně by ale riskovali a jak Alex tak Sebastian chtěli mít klid.
,,Co tví známí v Paříži a to všechno?“ vzpomněl si Alex.
,,Už jsem jim volal a všechno zrušil. Tohle se stává často. Řekl jsem, že se raději zůstaneme tady a on mi dal kontakt na jednoho svého známého, který má v městě galerii, kde vystavuje obrazy.“
,,Už se v tvých známých ztrácím.“
,,Mám celý seznam,“ přiznal. ,,Víš v tom domě nikdo čtrnáct let neuklízel a tak. Bude tam hodně prachu a možná i pavouci. Musí se tam nejdřív uklidit.“
,,Nevadí. Hlavně jsem zvědavý na tvůj pokoj.“
,,No je trochu, dětský. Možná se budeš smát.“
,,Nedokážu si tě představit jako malé dítě, které spí s medvídkem v posteli.“
,,Neměl jsem medvídka, ale králíka. Byl světle modrý, dostal jsem ho už jako miminko. Takže naposledy když jsem ho viděl, mu chybělo jedno ucho. Každopádně jsem bez něj nedokázal usnout.“
,,To je roztomilý. Opravdu. Mě vychovávali bez zbytečných hraček a tak. Co jsem se naučil mluvit, učili mě cizí jazyky. Měl jsem soukromého učitele a v deseti mě poslali na internát. Ani nevím, jak moje matka vypadala. Otec nemá její fotky.“
,,Co se s ní stalo?“ Alex se zadíval na podlahu taxíku. Tohle téma bylo doprovázeno mnoha pocity. Nenávistí hlavně.
,,Otec říkal, že odešla. Nelhal by mi, takže tomu věřím. Prý nikdy dítě nechtěla, ale otec ji donutil ho donosit, chtěl potomka. Když jsem se narodila, odešla. Nechala mě tam. Myslím, že otce nemilovala. Šla po jeho penězích, jenže o dítě by se musela starat.“
,,Žije pořád?“
,,Možná, nevím. Nepokoušel jsem se ji najít a ani nechci.“
,,Promiň, neměl jsem se ptát.“
,,Ne, já ti to chtěl říct. Já ji nikdy nepoznal, takže jsem vlastně nic neztratil, za to ty ano.“
,,Říká se, že je lepší milovat a pak ztratit než nemilovat vůbec.“
,,Svým způsobem to tak je,“ kývl Alex. ,,Nemůže plakat nad něčím, co jsi nikdy nepoznal.“
,,Jo, pravda. Z čehož vyplývá, že kdybys odešel, hodně bych plakal,“ usmál se Sebastian. ,,A že já nebrečel už čtrnáct let.“
,,Nebudeš muset. Já tě nechci opustit.“ Sebastian se usmál a chytil Alexe za ruku. Držel ho dokud taxík po několika hodinách nezastavil. Oba vystoupili, Sebastian s úsměvem a Alexe s úžasem v očích. Před ním dům, za ním byl vidět les. Pokud si pamatoval poslední dům míjeli před minutou.
,,Líbí se mi tu,“ řekl Alex.
,,A to jsi ještě nebyl vevnitř,“ chytil ho Sebastian za ruku a zatáhl k domu. Taxík odjel a zůstali sami před dveřmi. Sebastian zalovil v kapse a vytáhl klíč. ,,Možná je to trochu jako nějaká chata. Rodiče tenhle dům vybrali osobně. Líbilo se jim, že nejbližší dům je třista metrů a přesto to není pustina,“ odemkl a otevřel dveře. V domě byla tma a každý kousek nábytku byl přikrytý.
,,Vítej doma,“ řekl Sebastian a vešel dovnitř. Nic se tu nezměnilo. Jen je tu větší nepořádek. Sebastian začal otvírat každé okno, zatímco Alex se procházel. Dospěl ke dveřím ven, na zahradu.
,,Sebastiane,“ zavolal. Sebastian zamířil za Alexem. Strnul mezi dveřmi úžasem. Ten plácek s trávou, jak to Sebastian nazval, byl porostlý keřmi s růžemi. A že jich bylo hodně.
,,Kde se tu vzali?“ nechápal Sebastian.
,,Zřejmě si vystačili sami. Ale jsou krásné,“ usmál se Alex. ,,Copak ty nejsi rád? Myslím tím, mě se líbí, vypadá to krásně. Copak nemáš rád růže?“
,,Já jen, překvapilo mě to. Připomnělo mi to matku,“ přiznal Sebastian. ,,Jsou krásné.“
,,Ukážeš mi zbytek? Chci vidět tvůj pokoj.“ Sebastian zavedl Alexe nahoru a pustil ho k sobě do pokoje. Pokoj nebyl nijak velký, ale byl tak akorát. Útulný. Tapeta byla zašedlá a skříně pokryté prachem. Na policích byly haldy knih.
,,Kde máš králíčka?“ zeptal se Alex.
,,No měl by být,“ natáhl se k posteli a zajel rukou pod polštář.,,Jo je tu,“ ukázal králíka. Alex si ho prohlédl. Opravdu zažil svoje léta.
,,Budeš s ním spát i teď?“
,,Co? Jasně, že ne. Ty hračky schovám do sklepa a tenhle pokoj se zruší. Můžeme tu třeba uchovávat obrazy a malovat tu.“
,,Opravdu? Byl to tvůj pokoj.“
,,Správně, byl. Teď tu nebude bydlet malé dítě s rodiči, ale dva dospělí.“
,,Hmm.“ Poslední byla ložnice. Problém nastal až když se Alex posadil na postel. Jednoduše pod ním rupla. Alex spadl na zadek mezi spoustu třísek.
,,V pořádku?“ pomohl mu Sebastian na nohy.
,,Jo, ale dneska asi spíme na zemi.“
,,Hmm. Budeš spát u mě v pokoji a já budu spát na pohovce v obýváku.“
,,No dobře a máš v záloze nějakou novou postel?“
,,Ne, ale můžeme ji jet koupit. Zavolám znovu taxíka a pojedem do centra.“
,,Tady se asi člověk bez auta neobejde, že?“ řekl Alex.
,,Ne, jenže já řídit neumím. Autoškola není nic pro mě.“
,,No, já řídit umím.“
,,Fakt?“
,,Nejsem tak neschopný jak si myslíš.“
,,Ne, to já jen mě to překvapilo. I tak nemáme auto.“
,,Tady ne, ale v letním sídle ano.“
,,Aha a je to tvoje letní sídlo daleko?“
,,Asi hodina cesty autem. Zajedu pro něj. Tedy dojedu tam taxíkem a přijedu autem.“
,,No fajn, mám jet s tebou?“
,,Zvládnu to sám.“
,,Nenarazíš tam na otce?“
,,Ne, hlavně protože je téměř zima. A zimní sídlo je na druhou stranu.“
,,Já se na oplátku ztrácím v těch vašich sídlech. To máte na každé roční období jedno?“
,,Hodí se to, když chceš mít soukromí.“
,,Proč jsme je předtím nevyužívali my?“
,,Nenapadlo mě to,“ přiznal Alex.
,,A já se vztekal na konvici.“
,,Líbí se mi tu,“ řekl Alex. ,,Je tu klid a cítím se tu dobře.“
,,To jsem rád,“ usmál se Sebastian a objal Alexe zezadu kolem pasu. ,,Jediné, co tě tu bude ráno budit, je štěbetání ptáčků a já.“
,,Podle toho, jak mě budeš budit.“
,,Buď z tebe stáhnut deku nebo jsou tu jemnější způsoby,“ políbil ho na krk.
,,Jsem rád, že vím o obouch,“ otočil se k němu Alex tváří. ,,Dám ti vědět až si vyberu.“
,,Ale ať to moc dlouho netrvá.“
,,Slibuju,“ řekl a vysmýkl se Sebastianovi.
,,Hej.“
,,To auto, vzpomínáš,“ připomněl.
,,Na druhou stranu,“ řekl, když si objednal taxi. ,,Je tu teď věc, kvůli které jsi na mě závislý.“
,,Fakt? Řekl bych, že je jich víc,“ přikradl se k němu a uvěznil v objetí. ,,Mám začít jmenovat?“
,,Hmm, až večer. Taxík je tady,“ řekl a letmo ho políbil na tvář. ,,Za chvíli jsem zpátky.“
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
