Dej mi šanci - 16. část
4. 7. 2009
Po třech hodinách se Alex vrátil. Sebastiana našel ve svém pokoji, jak sedí na zemi a něco si prohlíží.
,,Neruším?“ Sebastian zvedl hlavu od knihy a usmál se na Alexe.
,,Už jsem myslel, žes zabloudil. Chtěl jsem to tu vyklidit a narazil jsem na album s fotkami.“ Alex si přisedl k Sebastianovi a nakoukl do alba.
,,To jsi ty,“ ukázal na malého kluka na fotce. Sebastian kývl. ,,A tohle,“ otočil list. ,,Je moje matka.“ Na fotografii se usmívala blondýnky s očima stejnými jako má Sebastian. ,,Je krásná. Máš její oči.“
,,Jo.“
,,A co tvůj otec?“
,,Matku jeho smrt tak zasáhla, že všechny jeho fotky spálila. Jednu jsem ale zachránil,“ řekl a otočil až na poslední stranu. Na ošuntělé fotce byl černovlasý muž, téměř přesná kopie Sebastiana, až na oči.
,,Nezemřeli zároveň?“ zeptal se Alex.
,,Ne, matku jsem ztratil asi rok po něm.“
,,Už se nebudu ptát. Nemusíš mi to říkat.“
,,Díky.“
,,To album by sis měl nechat.“
,,Dám ho k ostatním věcem, do sklepa,“ zaklapl album.
,,Určitě.“
,,Hmm.“
,,Ještě pořád máš chuť jet koupit tu postel?“
,,Jasně,“ kývl Sebastian a usmál se. ,,Jenom to odnesu dolů.“
Alex na Sebastiana počkal u auta.
,,Musíš mi navigovat, neznám to tu,“ řekl Alex když nastupovali.
,,Neboj, budeš mě mít stále vedle sebe.“
,,Jen budeš ukazovat cestu, jo?“
,,Za co mě máš?“
,,Za dost nezodpovědného. Když člověk řídí, nemá se vyrušovat, chápeš?“
,,Jsem příkladný… spolujezdec.“ Alex strčil klíčky do zapalovaní. ,,Počkej, než začnu mít abstinenční příznaky,“ usmál se a políbil Alexe. ,,Teď můžeme jet.“
Do města dorazili během patnácti minut. Sebastian navigoval Alexe k obchodnímu domu s nábytkem.
,,Rád nakupuju postel,“ usmál se Sebastian, když vešli do obchodu.
,,Už jsi někdy nějakou kupoval?“ zeptal se Alex.
,,Ne, ale s tebou to bude určitě sranda.“
,,Uvědomuješ si, že tohle je obchod, kde pracuju cizí lidé?“
,,A?“
,,Vím na co myslíš.“
,,Fakt? Pověz.“
,,Ty plus tvoje myšlení plus já a stovky posteli rovná se do deseti večer nepřístupno.“
,,No dovol.“
,,Dovolím.“ Alex došel k jedné posteli a posadil se na ni. ,,Tahle je dobrá.“
,,Jestli si vybereš první postel na kterou sedne, nebude to sranda.“
,,Pro klid tvoji duše a myšlení si sednu i na ostatní.“
,,Ne, jen po delší době vypadáš opravdu spokojeně. Usmíváš se a jsme někde spolu aniž bych tě musel chránit. Prostě jsme spolu.“
,,Jo, máš pravdu. Vypadá to, že teď bude všechno v pořádku. Nikdo neví, kde jsme. Erik je v Francii. Jen ta představa je úžasná. Sám v Paříži se nás snaží najít na letištní hale.“
,,Měli jsme ho svést na falešnou cestu. Třeba Istanbul nebo Turecko.“ Alex se zasmál. Přesedl si na vedlejší postel. ,,Schválně mu pošlem pohled ,Zdravíme z Iráku,.“
,,Jsem rád, že je pryč. Hele, tamta vypadá dobře,“ ukázal o pár metrů dál. Postel byla z tmavšího dřeva. Čelo postele bylo zaoblené do půlkruhu. Navíc byla dost velká i pro tři.
,,Jo, je pohodlná,“ kývl Sebastian, po tom, co na ni hupsl. ,,Zkus ji,“ řekl a natáhl se na záda. Alex se natáhl vedle něj.
,,Jak dlouho bude trvat, než nám ji pošlou?“
,,Hádám tak dva, tři dny.“
,,Hm. Bude se mi po ní stýskat. Už teď se mi na ni klíží oči.“
,,Žádný takový, až doma.“ Alex se usmál a chytil ho za ruku.
,,Ani nevíš, jak jsem, rád, že jsem s tebou.“
,,Z tvých očích je mi to jasné dost. Připomínají mi smaragdy. Dva krásné, zářící smaragdy.“ Alexovi se to přirovnání líbilo. ,,Něco ti povím,“ řekl a přisunul se k němu blíž.“
,,Hm?“
,,Miluju tě,“ zašeptal mu do ucha.
,,Hm. Já zas miluju tuhle postel,“ usmál se Alex.
,,Aha takže mi konkuruje pár prken s matrací?“
,,Neboj, vyhráváš na celý čáře.“
,,Ta postel opravdu svádí,“ přiznal Sebastian.
,,K spaní?“
,,K milování.“
,,Tak na to si nech zajít chuť.“
,,Něco za něco. Postel za…?“
,,Přesně, postel za. Zatím ta postel je tady.“
,,Fajn, zítra ji máš doma a hned pak-“
,,Ji složíme a strategicky ji umístíme v pokoji, kde ještě dnes vymalujeme.“
,,Ty chceš malovat pokoj?“
,,Ty zdi jsou šedivý.“
,,No a?“
,,Tobě se nechce.“
,,Uhodls.“
,,Musí se to tam uklidit. Jinak tam odmítám strávit byť jedinou noc.“
,,To má být vydírání?“
,,Jo.“
,,Ach jo, fajn.“
,,Víš, co? Běž zařídit tu postel a já půjdu vybrat barvu.“
,,Dobře, tak se uvidíme u auta.“
Alex se zvedl z postele a vydal se do oddělení barev. Kdyby to bylo na něm, udělal by si ze zdi malířské plátno. Chyběla mu místnost za kaplí, kde se mohl doslova vyřádit. Navíc tam s Sebastianem trávili spoustu času.
Nakonec vybral modrý odstín. Smíchá ji v tak Malém poměru ku bílé barvě, že to bude mít jen opravdu lehoulinký nádech modré. Bílá působí moc obyčejně a kapka modré to trochu oživý.
Když mířil k pokladně, neodolal široké škále barev na malování na plátno a zastavil se u nich.
Po několika minutách stál u pokladny. Měl platit svojí kartou a nebyl si jistý, jestli to půjde.
Málem mu vyletělo srdce z hrudi, když podával kartu prodavačce. Naštěstí všechno dopadlo dobře a on s plnými taškami mířil k autu, kde už čekal Sebastian.
,,Hodláš vymalovat pokoje celýmu městu?“
,,Ne, jsou tam i barvy na malbu. Snad to nevadí ne?“
,,Proč by mělo? Budu rád, když budeš malovat. Vždycky se usmíváš a jsi tak soustředěný, že si ani nevšimneš, jak tě hltám pohledem.“
,,Dělals to často?“
,,Skoro pořád. Když jsi večeřel, kdykoliv, kdy ses soustředil na něco jiného.“
,,Jsi opravdu nenasytný.“
,,Nemůžu si pomoct,“ řekl a chytil Alexe kolem pasu. ,,Nemůžu se na tebe vynadívat.“
,,Jsou tu lidi,“ řekl Alex.
,,No a? Můžou mi jen závidět,“ usmál se políbil ho. ,,Nechceš to dokončit v autě?“
,,Co ta postel?“
,,No jo no. Tak zítra večer,“ zatvářil se Sebastian smutně.
,,Vynahradíme si to.“ ujistil ho Alex a nastoupil do auta.
,,Neruším?“ Sebastian zvedl hlavu od knihy a usmál se na Alexe.
,,Už jsem myslel, žes zabloudil. Chtěl jsem to tu vyklidit a narazil jsem na album s fotkami.“ Alex si přisedl k Sebastianovi a nakoukl do alba.
,,To jsi ty,“ ukázal na malého kluka na fotce. Sebastian kývl. ,,A tohle,“ otočil list. ,,Je moje matka.“ Na fotografii se usmívala blondýnky s očima stejnými jako má Sebastian. ,,Je krásná. Máš její oči.“
,,Jo.“
,,A co tvůj otec?“
,,Matku jeho smrt tak zasáhla, že všechny jeho fotky spálila. Jednu jsem ale zachránil,“ řekl a otočil až na poslední stranu. Na ošuntělé fotce byl černovlasý muž, téměř přesná kopie Sebastiana, až na oči.
,,Nezemřeli zároveň?“ zeptal se Alex.
,,Ne, matku jsem ztratil asi rok po něm.“
,,Už se nebudu ptát. Nemusíš mi to říkat.“
,,Díky.“
,,To album by sis měl nechat.“
,,Dám ho k ostatním věcem, do sklepa,“ zaklapl album.
,,Určitě.“
,,Hmm.“
,,Ještě pořád máš chuť jet koupit tu postel?“
,,Jasně,“ kývl Sebastian a usmál se. ,,Jenom to odnesu dolů.“
Alex na Sebastiana počkal u auta.
,,Musíš mi navigovat, neznám to tu,“ řekl Alex když nastupovali.
,,Neboj, budeš mě mít stále vedle sebe.“
,,Jen budeš ukazovat cestu, jo?“
,,Za co mě máš?“
,,Za dost nezodpovědného. Když člověk řídí, nemá se vyrušovat, chápeš?“
,,Jsem příkladný… spolujezdec.“ Alex strčil klíčky do zapalovaní. ,,Počkej, než začnu mít abstinenční příznaky,“ usmál se a políbil Alexe. ,,Teď můžeme jet.“
Do města dorazili během patnácti minut. Sebastian navigoval Alexe k obchodnímu domu s nábytkem.
,,Rád nakupuju postel,“ usmál se Sebastian, když vešli do obchodu.
,,Už jsi někdy nějakou kupoval?“ zeptal se Alex.
,,Ne, ale s tebou to bude určitě sranda.“
,,Uvědomuješ si, že tohle je obchod, kde pracuju cizí lidé?“
,,A?“
,,Vím na co myslíš.“
,,Fakt? Pověz.“
,,Ty plus tvoje myšlení plus já a stovky posteli rovná se do deseti večer nepřístupno.“
,,No dovol.“
,,Dovolím.“ Alex došel k jedné posteli a posadil se na ni. ,,Tahle je dobrá.“
,,Jestli si vybereš první postel na kterou sedne, nebude to sranda.“
,,Pro klid tvoji duše a myšlení si sednu i na ostatní.“
,,Ne, jen po delší době vypadáš opravdu spokojeně. Usmíváš se a jsme někde spolu aniž bych tě musel chránit. Prostě jsme spolu.“
,,Jo, máš pravdu. Vypadá to, že teď bude všechno v pořádku. Nikdo neví, kde jsme. Erik je v Francii. Jen ta představa je úžasná. Sám v Paříži se nás snaží najít na letištní hale.“
,,Měli jsme ho svést na falešnou cestu. Třeba Istanbul nebo Turecko.“ Alex se zasmál. Přesedl si na vedlejší postel. ,,Schválně mu pošlem pohled ,Zdravíme z Iráku,.“
,,Jsem rád, že je pryč. Hele, tamta vypadá dobře,“ ukázal o pár metrů dál. Postel byla z tmavšího dřeva. Čelo postele bylo zaoblené do půlkruhu. Navíc byla dost velká i pro tři.
,,Jo, je pohodlná,“ kývl Sebastian, po tom, co na ni hupsl. ,,Zkus ji,“ řekl a natáhl se na záda. Alex se natáhl vedle něj.
,,Jak dlouho bude trvat, než nám ji pošlou?“
,,Hádám tak dva, tři dny.“
,,Hm. Bude se mi po ní stýskat. Už teď se mi na ni klíží oči.“
,,Žádný takový, až doma.“ Alex se usmál a chytil ho za ruku.
,,Ani nevíš, jak jsem, rád, že jsem s tebou.“
,,Z tvých očích je mi to jasné dost. Připomínají mi smaragdy. Dva krásné, zářící smaragdy.“ Alexovi se to přirovnání líbilo. ,,Něco ti povím,“ řekl a přisunul se k němu blíž.“
,,Hm?“
,,Miluju tě,“ zašeptal mu do ucha.
,,Hm. Já zas miluju tuhle postel,“ usmál se Alex.
,,Aha takže mi konkuruje pár prken s matrací?“
,,Neboj, vyhráváš na celý čáře.“
,,Ta postel opravdu svádí,“ přiznal Sebastian.
,,K spaní?“
,,K milování.“
,,Tak na to si nech zajít chuť.“
,,Něco za něco. Postel za…?“
,,Přesně, postel za. Zatím ta postel je tady.“
,,Fajn, zítra ji máš doma a hned pak-“
,,Ji složíme a strategicky ji umístíme v pokoji, kde ještě dnes vymalujeme.“
,,Ty chceš malovat pokoj?“
,,Ty zdi jsou šedivý.“
,,No a?“
,,Tobě se nechce.“
,,Uhodls.“
,,Musí se to tam uklidit. Jinak tam odmítám strávit byť jedinou noc.“
,,To má být vydírání?“
,,Jo.“
,,Ach jo, fajn.“
,,Víš, co? Běž zařídit tu postel a já půjdu vybrat barvu.“
,,Dobře, tak se uvidíme u auta.“
Alex se zvedl z postele a vydal se do oddělení barev. Kdyby to bylo na něm, udělal by si ze zdi malířské plátno. Chyběla mu místnost za kaplí, kde se mohl doslova vyřádit. Navíc tam s Sebastianem trávili spoustu času.
Nakonec vybral modrý odstín. Smíchá ji v tak Malém poměru ku bílé barvě, že to bude mít jen opravdu lehoulinký nádech modré. Bílá působí moc obyčejně a kapka modré to trochu oživý.
Když mířil k pokladně, neodolal široké škále barev na malování na plátno a zastavil se u nich.
Po několika minutách stál u pokladny. Měl platit svojí kartou a nebyl si jistý, jestli to půjde.
Málem mu vyletělo srdce z hrudi, když podával kartu prodavačce. Naštěstí všechno dopadlo dobře a on s plnými taškami mířil k autu, kde už čekal Sebastian.
,,Hodláš vymalovat pokoje celýmu městu?“
,,Ne, jsou tam i barvy na malbu. Snad to nevadí ne?“
,,Proč by mělo? Budu rád, když budeš malovat. Vždycky se usmíváš a jsi tak soustředěný, že si ani nevšimneš, jak tě hltám pohledem.“
,,Dělals to často?“
,,Skoro pořád. Když jsi večeřel, kdykoliv, kdy ses soustředil na něco jiného.“
,,Jsi opravdu nenasytný.“
,,Nemůžu si pomoct,“ řekl a chytil Alexe kolem pasu. ,,Nemůžu se na tebe vynadívat.“
,,Jsou tu lidi,“ řekl Alex.
,,No a? Můžou mi jen závidět,“ usmál se políbil ho. ,,Nechceš to dokončit v autě?“
,,Co ta postel?“
,,No jo no. Tak zítra večer,“ zatvářil se Sebastian smutně.
,,Vynahradíme si to.“ ujistil ho Alex a nastoupil do auta.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář