Dej mi šanci - 17. část
Zatímco se Sebastian ládoval pizzou, Alex míchal barvu. Bylo mu jasné, že Sebastian se nezapojí. Bude se na něj koukat a znervózňovat ho.
,,Nechceš před tím napsat poslední dopis?“ řekl Sebastian.
,,Máš pocit, že malování pokoje je nebezpečné?“ otočil se k němu Alex.
,,No, citově ne, ale hádám, že po deseti minutách, tě budu natolik štvát, že po mě hodíš štětcem, proto bych chtěl nějaký důkaz, kde je napsáno, že mě miluješ.“
,,Aha. No, když nebudeš mluvit nebo mít nejapné poznámky, přežiješ.“
,,Fajn. Odteď držím bobříka mlčení,“ prohlásil Sebastian.
Alex se tedy pustil do malování. Začínal poslední stěnu, když Sebastian prolomil ticho.
,,Nerad tě ruším, ale ty se tu přede mnou různě kroutíš, jak paragraf a já má být zticha?“
,,Zřejmě si v nevýhodě,“ usmál se Alex.
,,Můžu tě obejmout?“ natáhl k němu ruce.
,,Ne,“ ohnal se po něm Alex štětcem. Barva se roztřískla Sebastianovi po tváři. ,,Promiň.“
,,Řekl sis o to,“ řekl a natáhl se pro druhý štětec. Alexovu košili úspěšně ozdobil modrými cákanci.
,,Za tohle nic nebude,“ varoval ho Alex.
,,Fakt? Hm a co tohle?“ stříkl na něj další barvu. Tentokrát se úspěšně trefil do obličeje. Alex mu to s radostí oplatil. Celých pět minut kolem sebe máchali štětci, jak malé děti s dřevěnými meči. Poslední tah nastal, když Alex zvedl kýbl s barvou a celou ji na Sebastiana vyklopil. Ten byl od hlavy až k patě pokryt modrou barvou a jen bezmocně otvíral pusu, aby se nadechl.
Alexe přepadl záchvat smíchu. Sám byl dostatečně modrý, ale na Sebastiana prostě neměl.
Sebastian z toho byl mírně vytočený, ale nakonec se začal sám smát.
,,To se povedlo,“ řekl a přistoupil k Alexovi. Pořádně ho k sobě přitiskl, aby se o tu modrou barvu aspoň trochu podělil.
,,Modrá ti sluší,“ řekl Alex a setřel Sebastianovi barvu ze rtů.
,,Fakt? Pořídím si modrý pyžamo, abych tě každou noc dostatečně nažhavil.“
,,To bys pak tedy měl to pyžamo spíš spálit, ne?“ usmál se. Sebastian objal jeho tvář dlaněmi a rozmazal mu na nich barvu. Pak ho políbil.
,,Tomu se říká modré z nebe,“ usmál se Alex. ,,Dáme si sprchu?“
,,Co takhle koupel? Ať je to zajímavější.“
,,Myslím, že ta vana není pro nás dva dost velká.“
,,V tom případě jdeme zítra kupovat vanu,“ prohlásil Sebastian.
,,Nepřeháněj to,“ řekl a zamířil do koupelny. Pustil sprchu a začal si sundávat ,modré, oblečení.
,,Já jen chci, abys měl mít pohodlí,“ řekl a přihodil na hromadu i svoje oblečení.
,,Pro moje pohodlí, mi tahle vana stačí. Pro tvoje uspokojení, budem potřebovat bazén.“
,,Ta jsi neuvěřitelně vnímavý.“
,,A ty zas špinavý,“ řekl a hodil mu mýdlo.
O několik desítek minut později, čtyřech mýdlech a stovky litrů vody seděli oba na pohovce zabaleni v županech.
,,Sněží tady?“ zeptal se Alex.
,,Hm, ano. V zimě je to tu opravdu krásné.“
,,Je skoro polovina prosince a zatím nespadla ani vločka.“
,,Neboj, vloček budeš mít víc než dost,“ ujistil ho.
,,Těším se na Vánoce. Víš, že to bude rok?“
,,Rok?“
,,Před rokem, pár dní po štědrém dnu, v té místnosti za kaplí.“
,,Aha, tvoje fóbie z výšky.“
,,Nesměj se.“
,,Nesměju se,“ namítl a snažil se potlačit úsměv. ,,Hodilo se to.“
,,Jak komu. Tobě netlouklo srdce, jak po maratonu a nesvíral se ti žaludek strachem.“
,,Tehdy ne, ale bylo spoustu chvil, kdy ano.“
,,Takhle jsem to nemyslel.“
,,Já vím. Jsi moje křehká vločka, která mi spadla do dlaní.“
,,Křehká?“
,,Nemůžu ti říkat panenko, tak aspoň vločka.“
,,Co si pak mám vymyslet já?“
,,Co jen budeš chtít.“
,,Fakt? Tak co třeba… myšáček?“
,,Objasníš mi, proč zrovna hlodavec?“
,,Proč zmrzlá kapka vody?“
,,Fajn, budu myšáček.“
,,Počkej co šmudla?“
,,Fakt radši budu krysa než šmudla. Copak jsem trpaslík?“
,,Jasně, kdes nechal Sněhurku?“ zasmál se Alex.
,,Kdo se tu teď směje?“
,,Pojď, podíváme se na ten pokoj,“ řekl Alex, vzal Sebastiana za ruku a odtáhl ho do pokoje.
,,Moc pěkný,“ řekl Sebastian.
,,Ještě do rána to bude schnout, takže pořád spíš na gauči.“
,,Chybí mi společnost.“
,,Vem si toho králíčka.“
,,Alexi?“ řekl a objal ho kolem pasu.
,,Hm?“
,,Co kdybychom šli dneska na večeři?“
,,To má být rande?“
,,Jestli chceš.“
,,Kam to bude.“
,,Tady poblíž je restaurace. Každý stůl je odděleně, takže tam budeme mít soukromí.“
,,Fajn, už se těším,“ řekl Alex a objal Sebastiana kolem krku.
,,Bude se ti tam líbit. Chodil jsem tam s rodiči, když jsem byl malý. Mají tam krb, který v zimě zapalují.“
,,Ten krb, dá se použít?“
,,Myslím, že jo. Jen by se měl asi vyčistit. Někoho na to zavolám. Dřív jsme ho ale používali, opékali jsme si tam jablka.“
,,Musel jsi být šťastný.“ Sebastian si všiml smutného výrazu v Alexově tváři, i když se to snažil skrýt úsměvem.
...
(XXX, 6. 7. 2009 16:12)