Dej mi šanci - 9. část
O dva týdny konečně zazvonil telefon. Sebastianova ruka vystřelila k sluchátku a jeho nadějné Ano? zaznělo pokojem.
„Sebastiane?“ ozvalo se v telefonu. Sebastian poznal Alexova otce.
„Ano, pane,“ odpověděl.
„Alexe nepustili?“
„Ne,“ přiznal zatrpkle. Ta skutečnost ho pokaždé bodla u srdce.
„Volal jsem právníkovi, ale… ten střelce ho prostě udal a nějak získal šek z jeho podpisem.“
„Ale on to neudělal,“ vyjel Sebastian.
„Já vím, ale… podle nich ho najal ve vzteku. Prý jste se pohádali a on tě prostě chtěl ve vzteku zabít.“
Sebastianovi málem vypadlo sluchátko z ruky.
„Je na tom něco pravdy?“ zeptal se Alexův otec.
Sebastian sevřel sluchátko pevněji.
„Bylo to menší nedorozumění,“ řekl.
„Pokud je to pravda na odsouzení jim to jako záminka stačit bude,“ řekl ustaraně.
„Já… je to moje chyba.“
„V žádném případě za to neneseš vinnu. Alexe odtam dostaneme. Vím, že je nevinný.“
„Musím jít, děkuju že jste zavolal,“ řekl najednou Sebastian. Telefon zmlkl a Sebastian se svalil na postel. Už jsou to dva týdny. Dva týdny musí být Alex ve vězení aniž by něco udělal. Chtěl za ním zajít, ale… měl zakázané návštěvy.
Obviňoval se. Mohl za to on. Dovolil, aby ho odvezli. Ta hádka… to všechno je jeho vina.
Následující den znovu zazvonil telefon.
Bylo to brzo ráno a Sebastiana probudil.
„Ano?“ řekl unaveně.
„Sebastiane?“
Sebastian se plně probudil.
„Alexi?“
Nemohl uvěřit, že mu volá.
„Jak…?“
„Dneska mě pustí,“ řekl.
Sebastianovi poskočilo srdce.
„Kdy?“
„Otec podepisuje nějaké papíry. Do tří hodiny bych měl být doma.“
Zněla nějak divně.
„Alexi, stalo se něco?“
Alex chvíli neodpovídal.
„Ne, všechno je v pořádku,“ ujistil ho „Uvidíme se,“ dodala a zavěsil. Sebastian se udiveně díval na hluché sluchátko. Něco nebylo v pořádku.
Celou dobu přecházel Sebastian z místa na místo. Konečně uslyšel auto. Vyhlédl z okna. Byly to oni. Okamžitě zamířil ke dveřím. Než stačil cokoliv říct, odchytil si ho Alexův otec a mířili spolu do pracovny. Alexe nestihl ani zahlédnout.
„Sebastiane,“ začal. Zněl vážně.
„Děje se něco? Copak ho obvinili?“
„Ne, byl propuštěn. Prokázala se jeho nevinna,“ ujistil ho „Já musím znovu odjet. Kvůli volbám. Chci vědět, že tu bude Alex v bezpečí. Můžu se na tebe spolehnout, že ano?“
„Samozřejmě.“
„Tvoje nehoda mě o tom dostatečně přesvědčila. Věřím, že nikoho lepšího si Alex přát nemohl.“
„Smím vědět, jak dlouho budete pryč?“
„Tři možná čtyři týdny.“
„Dobře. Můžu jít?“ Byl netrpělivý a chtěl vidět Alexe.
„Ano.“
Sebastian v klidu vyšel z pracovny. Jakmile ale zavřel dveře, rozběhl se do pokoje. Dveře byly pootevřené. Sebastian vešel do pokoje a dveře zavřel. Alex seděl na kraji postele s sklopenou hlavou. Když Sebastian přešel k posteli, zvedl ji a podíval se mu do očí. Pousmál se, ale před Sebastianem nemusel nic předstírat.
Sebastian na nic nečekal a objal ho. Zarazilo ho, když ucítil jak ucukl. Nechápal to. Podíval se mu do očí. Alex uhnul pohledem. Sebastian mu položil ruku na rameno.
„Co se…“ nedořekl. Viděl, jak Alex zkřivil obličej bolestí.
Sebastian pochopil. Alex mlčel. Nechtěl mu to říkat, ale…
Sebastian odhrnul košili z ramene. Uviděl modřinu, která hrála všemožnými barvami.
„Jak…?“ nedokázala ze sebe víc vypravit. Rozepnul mu zbytek košili. Třásli se mu ruce, měl strach co uvidí. Po celém těle měl modřiny. Některé starší jiné čerstvé.
„Kdo ti to udělal?“
Alex chvíli neodpovídal
„To celé Erik,“ řekl konečně „To stříleli na tebe ne na mě,“ dodal a podíval se na něj zoufalým pohledem. V očích se mu zaleskli slzy.
„Tu hádku použili jako záminku, chtěl mě dostat do vězení. I tam má svoje poskoky…to oni mi všechno řekli. Prý dostali dobře zaplaceno… každý den…“
Alex se naklonil k Sebastianovi a ten ho znovu, tentokrát opatrněji, objal. Alex se schoulil v jeho náručí.
„Mlátili mě každý den. Bylo jich tolik. Smáli se…“ Sebastian cítil jak se třese. Slyšel tiché vzlyky. I jemu bylo do pláče. Čekal by toho hodně, ale tohle…
„Jsem tady s tebou,“ pošeptal mu Sebastian „Nikdo ti už neublíží.“
Začala se v něm zvedat vlna vzteku. Nenáviděl Erica. Potlačil vztek a podíval se na Alexe schouleného v jeho náručí.
„Potřebuješ se vyspat,“ řekl mu. Alex neodpověděl. Nakonec ale pomalu vstal. Přešel k posteli a natáhl se na ni.
Sebastian se posadil na kraj postele a počkal až Alex usne.
... :D
(Geluška, 16. 7. 2009 14:38)