Sv. Valentýn
„Uáááááááááááá,“ křik se nesl tichým bitem. Pohledný spisovatel románů se vřítil do kuchyni v hrozivé představě požáru, či snad něčeho horšího.
Uprostřed kuchyně našel plakajícího zpěváka.
„Stalo se něco?“ zeptal se spisovatel v dojmu, že si snad plačící objekt usekl ruku.
„Do... došla marmeláda,“ řekl skrz vzlyky a upřel na něj svoje nešťastné oči.
„Proč já se s tebou zahazuju?!“ řekl si pro sebe a odešel z kuchyně pokračovat v práci.
„Yuki počkej,“ křičel Shuichi a plazil se za Yukim.
„Co chceš?“ řekl, když ho Shuichi chytil kolem nohy a odmítal pustit.
„Víš, co je zítra?“ zeptal se nadějně Shuichi.
„Jo, Sobota,“ řekl bez zájmu Yuki.
„A to znamená.....“ upřel na něj štěněčí oči.
„Že mám volno,“ řekl a snažil se dostat z sevření. Shuichi se dal znovu do usedavého pláče. Yuki využil situace a osvobodil se z zajetí. Byl zrovna u dveří svého pokoje, když mu na hlavě přistál Shuichiho improvizovaný kalendář. Nedalo se přehlédnout velké červené srdce, které rámovalo zítřejší datum.
„Co s tím?“ řekl Yuki. Pomalu mu docházeli nervy. Shuichi mu vytrhl kalendář a srdíčko v kalendáři zvětšil, plus kolem něj nakreslil zářivé šipky. S nadějí v srdci mu přimáčkl kalendář před nos. Yuki se podíval na zakroužkované datum. Čtrnáctého? Čtrnáctého?
„Máš svátek nebo co?“ zkusil Yuki. Shuichi měl znovu na krajíčku. Vytrhl mu kalendář a cosi do něj napsal. Tentokrát mu ho mrštil do obličeje. Yuki si přečetl červený nápis. SV. VALENÝN.
„Sv. Valentýn? A co já s tím?“ řekl Yuki a hodil kalendář zpátky Shuichimu.
„Takovýhle blbosti já nepodporuju,“ dodal Yuki, vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Shuichi probodával dveře vražedným pohledem. Nakonec se nešťastně odplazil k sobě do pokoje.
„Opravdu si myslel, že mě na něco takového dostane,“ řekl si pro sebe Yuki a sedl si za počítač. Přečetl si poslední větu, kterou napsal. Láska poháněla její činy.
Zaklapl notebook a chvíli se jen díval do stolu.
Po půl hodině vyšel z pokoje. V kuchyni našel vzkaz od Shuichiho. Jdu za Hirem a ostatníma. Do zítřka do osmi jsem doma. Pokud ne, z žalu jsem utekl k cirkusu. P.S. Kup marmeládu. Yuki vzkaz zmačkal a hodil do koše. Normálně by výhružky o útěku nebral vážně, ale u Shuichiho nikdo neví.
„Sakra,“ zaklel, když si opařil ruku. Konvici spadla do dřezu a zbytek jejího obsahu se vytekl.
„Celej život ignoruju pitomosti, jako jsou vánoce, valentýn. Nejdřív se ke mně nastěhuje a pak mě ještě chce dokopat k něčemu takovýmu.“ Někdo zazvonil.
„Nulová šance,“ dodal a zamířil k dveřím.
„Přeji dobré rána,“ ozvalo se hned, jak je otevřel.
„Co chcete?“ řekl Yuki.
„Blíží se svatý valentýn a vy můžete dopřát své bližné osobě.....“ ozvalo se z kostýmu ve tvaru rudého srdce. Yukimu stačil pohled na oblečení, aby svůj byt znepřístupnil a bouchl dveřmi. Bohužel Srdce bylo pohotovější a strčilo mezi dveře nohu.
„Počkat! Oberete mě o denní výplatu, když vám to aspoň nedopovím,“ hájil se nositel kostýmu.
„Co chcete?“
„Jenom vám zpříjemnit Sv. Valentýna.“
„Díky, ale nechci. Jsem znepříjemněném už jen pohledem na vás.“
„Určitě máte blízkou osobu a ta by uvítala nějakou maličkost.“ Z nějakého důvodu si Yuki vzpomněl na Shuichiho a jeho prosebný pohled.
„A?“ „Takový romantická večeře, nějaké růže, dárek pro potěšení.“ „Naše představy romantiky se trochu liší,“ řekl nevrle Yuki. „Vaše partnerka se těžko spokojí s namazaným chlebe a sklenicí mléka,“ řekl trochu podrážděně. „Bude muset.“ „Ale no tak. Copak ji nemilujete?!“ Tak na to Yuki nedokázal odpovědět. Kdyby řekl ne, cítil by se provinile, protože i přestože ho Shuichi tak štval, něco ho k němu poutalo. Ovšem říct ano, nejspíš by musel skočit z nejvyššího patra nejvyšší budovy, kdyby z pusy něco takového vypustil. „A co s tím?“ „Představte si, jak bude šťastná, když ji překvapíte něčím romantickým?!“ „Jako třeba?“ „Prstýnek, nebo náramek.“ „To asi těžko.“ „Vaše přítelkyně není na šperky? To slyším poprvé.“ „Moje přítelkyně není přítelkyně, ale přítel,“ řekl Yuki. Nositel kostýmu zbledl. „Na tohle mě agentura nepřipravila,“ řekl a opřel se o stěnu. „Něco takového vás naučí jen život,“ podotkl Yuki. „Myslím, že zase začnu roznášet poštu, na tohle jsem už moc starý,“ řekl a zamířil pryč „Přeju pěkný den.“ Yuki zavřel dveře, vděčný za klid. Netrvalo dlouho a Yuki vyšel ven z bytu. Bylo půl deváté večer a Shuichi se vracel domů. V studiu si postěžoval na Yukiho a jeho smysl pro romantiku. Bohužel pochopení se mu vyhnulo. Hiro měl plány s Ayame. Ruychi měl svého Kumogora. Touma měl taky ženu a pan K si určitě taky na večer někoho „ustřelí“. A o jejich manažerovi radši pomlčíme. Svoji partnerku by dohnal jen k pláči nebo sebevraždě. „Ach jo. Můžu být rád, že je Yuki aspoň doma. Byl by vrchol neslušnosti kdyby,“ řekl a otevřel dveře „...nebyl doma,“ dořekl a málem se rozbrečel. Byt byl ponořen do tmy. Shuichi zavřel dveře. „Stupidní Yuki, necitlivý, naprosto cynickej, bezcitnej,“ nadával zatímco mířil do kuchyně. Už z dálky viděl, jak se po stěnách míhají světýlka. Pomalým krokem vešel do kuchyně. To, co viděl ho naprosto oněmělo. Světlo v kuchyni bylo zhasnuté, všude kolem rozestavěné červené svíčky. Na prostřeném stole stály dvě dlouhé svíčky a jedna růže. Celou kuchyní voněla večeře. Poslední, co viděl byl Yuki u sporáku. „Yu-Yuki?!“ vysoukal ze sebe Shuichi. Yuki zvedl hlavu od hrne, vypadal zaskočený. „Yukiiiii,“ rozkřičel se Shuichi a vrhl se Yukimu kolem krku. „Počkej, počkej,“ snažil se ho Yuki zastavit. Pozdě. Shuichi mu láskyplně padl kolem krku a převrhl ho na podlahu. „Shuichi počkej,“ bránil se Yuki. „Yuki, Yuki,“ opakoval Shuichi a pusinkoval ho na tvář. „To všechno jsi udělal pro mě?“ Yuki se podíval stranou, ale kývl. „Děkuju, děkuju,“ řekl Shuichi a obdařil ho další dávkou pusinek. „Jasně nemáš zač, jen ze mě prosímtě slez.“ Shuichi poslechl. Po chvíli se posadil ke stolu. Yuki sundával hrnec z sporáku a chystal jídlo. „Jseš strašně hodnej,“ řekl asi podesátý Shuichi. „Jo, slyšel jsem.“ „Takže letos můžeme slavit i Vánoce,“ řekl Shuichi. „Cože?“ „Stromek, cukroví, dálky, sníh...“ snil Shuichi. S každým slovem Yuki dostával barvu stěny. „Andílci a svíčky. Budem spolu péct perníčky a.....“ Pomóc, šeptal v Yukim hlásek. Tak zas příští rok, ne=)))
Komentáře
Přehled komentářů
krásně ses trefila do jejich charakterů, to už sem dlouho nikde neviděla (jestli někde vůbec - u gravka...) Uplně to vidím živě kreslený, jak Yukiho ten růžovovlasej chibík povalí na zem... :DDD prostě kchůůůl xD
... NAPÍSAT POKRÁČKO
(Geluška, 16. 7. 2009 16:48)
Áno ... na Vánoce, třeba Yukiho svátek nebo narky xD. O zábavu by pak bylo postaráno xD.
Jo mám jenom jednu výtku .. Yuki je na mě moc tvrdej s Sh zase měkej :D
Wow xD
(Michiyo, 7. 12. 2008 21:59)Jej! Bych nevěřila, že Yuki mu něco připraví xD Je to hold zlatíčko xD
Slušný
(Kat, 28. 9. 2008 10:09)hlody. nevím co se mi víc libilo, ale asi jak jejich manažer by dovedl svoji partnerku k sebevraždě. Dobrý
trefný...
(Hikari, 24. 1. 2011 10:59)