Shounen-ai

Byl příjemně teplý podzimní den. Vzduch byl ještě prosycen vůni deště z předešlé noci.
,,Tak dámy a pánové, právě vstupujeme do nové éry života,” pronesl mladík a vstoupil do svého nového bytu. Zastavil se hned na prahu, když zjistil, že jeho spolubydlící už stihl dorazit. Seděl na své posteli a zamračeně sledoval postel naproti něj.
,,Ahoj, já jsem Deny,” natáhl k němu ruku. Jeho spolubydlící, ale zřejmě nebyl moc výřečný. Pořád se jen mračil na Denyho postel a věci. ,,No tak ne,” stáhl Deny ruku a přešel k svojí posteli. Zřejmě to bude bručoun.
,,Alex,” ozvalo se náhle za ním. Deny se překvapeně otočil.
,,Tak ono to mluví,” usmál se. ,,A dokonce to má jméno. Umí to říct i ,těší mě,?” Alex se na něj zamračil a dál mlčel. ,,Neměl by ses mračit. Budeš z toho mít vrásky,” zasmál se. Blonďatému spolunocležníku to ale zřejmě vtipné nepřipadalo. ,,No tak promiň, jen si myslím, že když už spolu budeme bydlet, můžeme aspoň prohodit pár slov. Nebo dáváš přednost monologu z mé strany?” Chvíli to vypadalo, že Alex zřejmě opravdu umí vyslovit jen jméno.
,,Chtěl jsem vědět, co jsi zač,” promluvil konečně.
,,Aha. No, zřejmě to dokážeš poznat hned z úvodní řeči, tak… jaký jsem?” zeptal se a posadil se na svou postel. Alex si dal s odpovědí na čas. Zřejmě jako s každou, kterou kdy pronesl.
,,Zřejmě ne tak špatný.”
,,Tak to je super. Ty když se nebudeš tvářit jako morous, tak taky budeš v pohodě.”
,,A moc užvaněný,” dodal vzápětí.
,,No jo, to mi říká každý. Moje matka mi říkala, že jakmile jsem se naučil mluvit, mlel jsem od rána do večera.”
,,Musí to být moudrá žena.”
,,No spíše byla,” řekl Deny trochu smutným tónem.
,,To je mi líto, omlouvám se.”
,,Ale ne, to je v pohodě. Sice mi chybí, ale já si ji vybavuju jen matně.”
,,Kolik ti bylo?”
,,Asi šest, nebo tak.”
,,A otec?”
,,No ano, on žije. Rok po tom si našel novou ženu a následně pak se i vzali. Jenže se jim i narodili vlastní děti a mě a sestry si přestali všímat.”
,,Máš sestru?”
,,Mladší. Byla menší než já, když nám matka umřela. Byli jí tři. Neměla ji možnost ji poznat. Snažil jsem se ji ochránit a být dobrým bratrem.”
,,Teď je u tvého otce a jeho ženy?”
,,Zatím. Slíbil jsem jí, že vydělám peníze a koupíme si dům.”
,,Co pak děláš tady?”
,,Nemohl jsem doma déle být. Navíc, tam bych si práci nikdy nenašel. Takže jsem si našel školu, co nejdál, abych měl zajištěný byt. Najdu si tu práci a až vydělám peníze, vezmu sestru a koupíme si dům.”
,,Asi ji máš hodně rád.”
,,Jo. Bylo pro mě těžké ji opouštět a nechávat ji tam. Oni by jí neublížil, ale občas je ignorace horší než facka. Čímž nenarážím na tebe,” dodal s úsmevem.
,,Zřejmě jsem tě odhadl dobře.”
,,Opravdu?”
,,Čekal jsem nějakého zhýčkaného rozmazlence, co se bude rozčilovat, že já mám o milimetr větší postel než on.”
,,Jo aha. Nerad boháče.”
,,Tak nějak.”
,,A co ty? Já se vyzpovídal, tak se vytas se svojí rodinou.”
,,Otec vlastní jednu počítačovou firmu a matka tudíž jen obchází obchody. Myslím, že teď dokonce letěla do Paříže.”
,,Počkej, nerad boháče a přitom z jedné takové rodiny pocházíš?”
,,Nenávidím to. Oba mi říkali, že můžu mít soukromého učitele, nebo dokonce vlastní apartmá tady na škole. Nechci nic z toho. Z otcových prachů jsem si nevzal ani ždibec na tuhle školu. Asi jako ty, si tu najdu práci.”

,,Chápu tě. No, je to super. Aspoň v tom nebudu sám. Hele, v novinách jsem četl, že hledaj noční hlídače na parkoviště. To by nám moc nezasahovala do přednášek a když budem dva, můžem se i učit.”
,,Zní to dobře.”
,,No jo a jsou za to slušný prachy, protože málo kdo bere práci na noc.”
,,Máš na ně nějaký kontakt. Jo, opsal jsem si číslo. Ráno tam zavolám a pak tam můžem zajít.”
,,Dobře,” kývl Alex a vstal. ,,Půjdu do sprchy jako první, jestli nemáš námitky.”
,,Ne. Já si zatím vybalím.” Deny byl rád, že s Alexem vychází. Navíc bude mít možná práci. Zatím šlo všechno dobře.

,,Dobře hoši. Očekávám ostražitost a disciplínu. Jste tu dva, tak snad nebudou problémy.” Alex i Deny kývli a převzali si příručky. ,,Takže se uvidíme večer. Nashle.”
,,No super,” řekl nadšeně Deny. ,,Máme práci a začínáme už dnes. Aspoň získáme náskok. Škola beztak začíná až za týden.”
,,Jo, určitě je to výhoda. Snad bysme měli jít domů a vyspat se na noc.”
,,Ne, já ještě nesnídal. Takže si někam zajdem, ne? Zvu tě.”
,,Fajn. Taky mám celkem hlad,” přiznal Alex.
O pár minut později seděli oba v jednom bistru a čekali na objednané jídlo.
,,Takže, jedny míchaný vajíčka, jedenkrát obložený chleba a dvakrát kafe,” poskládala před ně servírka jídlo. Denymu se při pohledu na jídlo rozzářili oči. Když ale servírka nadiktovala cenu, zbledl. Sáhl do kapsy a pod stole počítal peníze. Mohl to počítat klidně i pozpátku, ale za oba prostě neměl.
Alex viděl, jak se Deny trápí s penězi a sám vytáhl z peněženky peníze a servírce zaplatil.
,,Pro dnešek je to na mě. Příště dostaneš šanci ty, platí?” Deny jen kývl. Cítil se trapně. Nejdřív vyrukuje s pozváním a pak na to ani nemá. ,,No tak, jez,” pobídl ho Alex. Deny se ale jen díval na svoje jídlo a k ničemu se neměl. ,,Tobě vadí, že jsem to zaplatil?” Deny nepatrně kývl. ,,Proč? Příště mě můžeš pozvat ty.”
,,Cítím se blbě. Nemám rád, když za mě někdo platí.”
,,Ber to jako přátelské gesto. Oslava nové práce.”
,,Fajn, ale příště to jde na mě,” prohlásil Deny a pustil se do jídla.

Bylo něco kolem půlnoci a v malé budce uprostřed parkoviště seděl Alex a Deny.
,,Ježiš to je nuda,” zaskuhral Deny.
,,Cos čekal? Že nám tu auta zatančí valčík?”
,,Už chápu proč je o tohle místo, tak malý zájem,” zívl Deny a vytáhl list papíru. ,,Napíšu sestře dopis, když už mám čas.” Alex mu nakoukl přes rameno a chvíli si četl, co psal.
,,Měl jsi někdy holku?” zeptal se najednou Alex. Deny zavrtěl hlavou, aniž by zvedl od dopisu oči. ,,Takže ty jsi nikdy nikoho neměl?”
,,Ptal ses na holky,” řekl Deny.
,,Takže…”
,,Jo, líbí se mi kluci. A než se zeptáš, tak už jsem někoho měl. Několikrát.”
,,Aha. No, shodou okolností… zřejmě si můžem podat ruce.” Deny vzhlédl od dopisu.
,,Fakt?” Alex kývl. ,,Svět je malej.,” usoudil Deny a znovu se pustil do dopisu. ,,Ale nemusíš se bát. Já nikoho nehledám. A dlouho nebudu.”
,,Proč?”
,,Poučil jsem se z chyb.”
,,Něco se snad stalo?”
,,Na střední se mi líbil jeden kluk. Byli jsme nejlepší přátelé a já pitomec mu všechno řekl. Začal mi nadávat, křičet a obvinovat mě, že jsem zničil jejich přátelství. Pár dní jsem ho neviděl. Pak jednou přišel a řekl, že bysme to snad mohli zkusit. Byl jsem rád. Jenže to nebylo takové, jaké jsem si to představoval. Měl jsem pocit, že mě má jen na to jedno. Jenže jsem to nechtěl skončit, protože jsem to začal já. Věděl jsem, že by se zlobil. Pak to skončil on. A ne zrovna hezky. Řekl, že jsme udělali chybu. Chtěl jsem být aspoň jeho kamarád, ale on řekl, že to nejde. To pověstné ,buďme přáteli, neexistuje. Jedno nebo druhé. Takže jsem toho nechal. Občas se mi někdo zalíbil. Ale ignoroval jsem to. Poslední kapka byla sestřin přítel.”
,,Líbil se ti sestřin přítel?”
,,Pořád je to její přítel, takže mám dvojnásobnou radost, že jsem pryč.”
,,Zajímavý,” usmál se Alex.
,,Nesměj se.”
,,No jo, promiň.”
,,Tak, já ti řekl svůj příběh, tak ty mi řekni svůj,” pobídl ho Deny s postavil se. ,,Zatím občíhneme terén.”
,,Fajn,” souhlasil Alex a zamířil za Denym.
,,Tak povídej.”
,,Moc toho není. Většinou jsou to známosti na jednu noc.”
,,Aha. Takže žádný dlouhodobý? Žádná velká láska?”
,,Jednou. Potkal jsem ho náhodou, v létě. Jen se tak procházel po ulici. Vypadal, jak anděl. Byl neuvěřitelně bledý, i jeho vlasy by světlejší než je normální a měl pomněnkové oči. A pořád se usmíval. Často jsem si s ním povídal. Chodili jsme se procházet a tak. Bylo mi s ním dobře. Jednou jsem ho chtěl políbit, ale on se odtáhl. Nechápal jsem to, protože to vypadalo, že mu nejsem lhostejný. Vysvětlil mi to. Prostě si sundal vlasy. Byla to paruka. Měl rakovinu. Neléčitelnou. Řekl, že mě nechce ranit a abych na něj zapomněl. Mě to ale bylo jedno. Miloval jsem ho a řekl mu, že mě v tom nějaká nemoc nezastaví. Přesvědčil jsem ho. Chodil jsem za ním každý den, několikrát u něho přespal. Byl tak neuvěřitelně křehký až jsem se bál, že se rozsype, když ho obejmu moc silně. Vyprávěl mi, jak miluje sníh. Vždycky se těšil na první sníh. Jednou v noci za mnou přišla jeho matka, že ho odvezli do nemocnice. Jeho stav se zhoršil a doktoři mu nedávali víc, jak pár dní, možná týdnů. Odvezli ho domů a já u něj trávil každou minutu. Byla polovina listopadu a já mu četl z knihy. Najednou začalo sněžit. Poprosil mě, jestli bysme mohli jít ven. Tak jsem ho zabalil do deky a odnesl ven. Sedli jsme si na verandu a já ho objal, co nejpevněji jsem mohl. Fascinovaně sledoval, jak sněží. Byl to první sníh na který se vždycky tak těšil. Najednou mi řekl, že mě miluje a že je rád, že jsem s ním byl. Věděl jsem, že jeho čas je omezený, ale nechtěl jsem se s tím smířit.” Na chvíli se odmlčel. Bylo pro něj těžké na to vzpomínat. ,,Umřel mi v náručí. Nedokázal jsem se pohnout, jen začít brečet. Slyšela nás jeho matka a přišla se za námi podívat. Hned když viděla, jak brečím a svírám ho v náručí poznala, co se stalo. I ona začala brečet. Pak zavolala doktory. Odmítal jsem ho pustit a museli mi dát něco na uklidnění. Pamatuju si, že mě jeho matka objímala a říkala, že to bude dobrý. Když ho dovezli, zamknul jsem se u sebe v pokoji a až po jeho pohřeb jsem z něho nevylezl. Ani na pohřbu jsem se neubránil slzám. Nikdy předtím jsem nebrečel. Netušil jsem, jak smrt bolí. V tu chvíli jsem pochopil, co myslel tím, že mě nechce ranit. Po pohřbu jsem šel s jeho matkou domů. Šel jsme do jeho pokoje. Lehl jsem si k němu na postel a schoval obličej do polštáře. Brečel jsem celé hodiny. Nevěděl jsem, co dělat. Hrozně mi chyběl. Pak jsem našel pod jeho polštářem dopis. Byl pro mě a z části i pro jeho matku. Napsal tam, jak se mnou byl rád a že se mnou byl štastný. Děkoval mi za to, že jsem ho pro jeho nemoc neopustil a miloval ho. Chtěl, abych šel dál a zbytečně se netrápil. Prý ho to ty poslední dny ani tolik nebolely, protože jsem byl s ním. Ten dopis jsem měl několik týdnů u sebe. Pak přišla jeho matka, že se stěhuje. Musí jít dál a tady by jí to jeho syna moc připomínalo. Ten den jsem dopis spálil a rozhodl se v životě pokračovat.”
,,To je mi líto. Omlouvám se, že jsi na to musel vzpomínat,” omlouval se Deny.
,,To je v pohodě. Předtím jsem o tom nedokázal mluvit, už je to za mnou. Opravdu. Navíc, ty víš, jaké to je někoho ztratit. Tobě umřela matka.”
,,Jo,” kývl a zjistil, že jsou zpátky u budky.
,,Zřejmě proto jsou pro mě jen vztahy na jednu noc. Možná se bojím další ztráty.”
,,Hm, možná. Hele tos fakt byl s každým jen jednu noc?”
,,No vlastně jednou den a noc.”
,,Zřejmě dáš na lásku na první pohled.”
,,Proč myslíš?”
,,No tvý dosavadní denní partneři tě nijak neupoutaly. Kdybys k některému z nich cokoliv pocítil, nenechal bys ho odejít.”
,,Dává to smysl.”
,,Za to já se zabouchnu až příliš snadno.”
,,Ale stejně jsi nikoho z nich doopravdy nemiloval,” řekl Alex. ,,Zřejmě prostě zkoušíš kdo ti padne do oka.”
,,Hm, teď je to jedno, protože já si dávám pauzu. Tak rok nebo dva.”
,,Ono se to snáz řekne než udělá.”
,,Já už nechci ztratit přítele a jakkoliv komukoliv ubližovat, jen protože mu naslibuju hory doly.”
,,Nechápu, že takovej fešák si ještě nenašel nikoho nastálo.”
,,Hele, nehraj si s ohněm. Já nikoho nehledám a ty zřejmě nehledáš někoho jako mě.” Alex mu neodpověděl, což v Denym sice vzbudilo jisté pochyby, ale na druhou stranu aspoň ukončili tohle téma.
Zbytek noci proběhl bez jakýchkoliv problémů a témat. Ráno pak zamířili na kolej a oba zalehli do postelí. A v noci šli znovu. Volno měli jen z neděle na pondělí a středy na čtvrtek. Na ten den si oba napsali nejvíc přednášek, takže to snad zvládnout bez problémů.

Dny se měnili na týdny a ty na měsíce. Oba spolu dobře vycházely. Jen na jednu maličkost. Deny si sice dával pauzu, za to Alex ne a občas si k ním do bytu někoho vodil. Poprvé vešel do pokoje a zachytil je v tom nejlepší. Alex se mu pak omluvil a domluvili se, že Alex zamkne. Deny měl pocit, že během té doby snad už vystřídal všechny ve městě.
Bylo odpoledne a oba měli volno. Alexe seděl na okně a pozoroval, jak venku sněží.
,,Připomíná ti ho to?” zeptal se Deny a podal mu hrnek s teplým čajem.
,,Trochu,” kývl a s díky přijal čaj. ,,Proč vůbec zemřela tvoje máma? Tedy jestli se můžu zeptat?”
,,Byla nemocná. Ani už nevím co jí bylo. Byl jsem malý. Jen vím, že často ležela v posteli a vykašlávala krev. Když se narodila sestra, vyčerpalo ji to natolik, že už ani nevstala z postele.”
,,Proč nešla na potrat: Tedy, promiň, že to říkám, ale těhotenství ji muselo zatížit.”
,,Jo, doktor jí ho doporučil, ale otec odmítl. Myslel, že bude mít syna. Vyhrožoval, že odejde, když si ho nechá vzít. Bez něj bysme ale neměli peníze, tak si máma dítě nechala.”
,,Aha, chápu.”
,,Sestře to nevyčítám, jen otci. Nemiloval ji. Ale dostávali jsme peníze kvůli mámině nemoci a ty přebíral on, proto s námi nejspíš zůstával.” Na chvíli nastalo ticho. Oba se snažili najít nějaké veselejší téma. ,,Za chvíli budou Vánoce,” řekl Deny. ,,Říkal jsem si, že bych sem pozval sestru a oslavili jsme je spolu.”
,,Aha, no dobře. Jen mi řekni kdy a já si najdu místo v hotelu.”
,,Ne, já myslel i s tebou. Ona bude spát na mé posteli a já na zemi. Těch pár dní to nebude vadit.”
,,Opravdu chceš, abych tu byl taky?”
,,Jasně. Nebudeš přece na Vánoce sám. Přijede dvacátého třetího prosince a odjeden někdy kolem druhého ledna.
,,Těším se až ji poznám.”
,,Hele, je zadaná,” upozornil ho Deny.
,,Přiveze i svého přítele.”
,,No to určitě. Tady by nebyl v bezpečí. Napravo pán na jednu noc a nalevo chronickej zamilovávač.”
,,Byla by sranda s tebou soupeřit.”
,,To si nemyslím. Prohrál bych na celý čáře.”
,,Takže si myslíš, že jsem přitažlivý?”
,,Troufám si říct až nebezpečně,” řekl Deny a radši se otočil. Vyklouzlo mu to samo. Opravdu byl až moc ukecanej.
,,Nápodobně,” uslyšel za sebou. Deny zrudl až po kořínky vlasů.
Začínalo to být zlý. Alex se mu pomalu dostával pod kůži. Ani nevěděl, kdy to začalo. Zajímalo ho jen, kdy to skončí. Nechtěl se k němu nijak vázat, jenže Alex byl zřejmě jiného názoru. Škádlil ho a doufal, že třeba uvolí od své pauzy.
,,Jdu nakoupit,” oznámil mu Deny a vypadl z bytu. Alex se pro sebe usmál. Je to jen otázka času.

Nastal den příjezdu Denyho sestry. Dohodli se, že přijede až na kolej. Deny ji chtěl původně vyzvednout na nádraží, ale něco se mu do toho připletlo a tak to bylo na ní. Oba si vzali na Vánoce volno, takže týden nebude žádné ponocování v prostředí parkoviště.
,,Hele, kdyby přijela dřív, jak já, tak-”
,,Klid. Postarám se o to,” ujistil ho Alex.
,,Fajn, díky.” Deny teď mohl bez starosti odejít. Věřil, že Alex se o jeho sestru když tak postará.
Nakonec to ale nebylo potřeba. Sotva Denyho sestra usedla ke stolu, otevřely se dveře a dovnitř vletěl Deny.
,,Nejdu pozdě?”
,,Jen o pár vteřin,” řekl Alex.
,,Chtěla bych po tobě moc, kdyby přišel včas,” řekla Denyho sestra a objala bratra kolem krku. ,,Ráda tě vidím.”
,,Já tebe taky. Chyběla jsi mi. Co doma? Máš se tam dobře? A co otec?”
,,Deny, pomalu. Já ti všechno povím. Jen mi dej chvilku. Cesta byla dlouho. Zřejmě sis nemohl vybrat školu o něco blíž, co?”
,,Pořád lepší než tu co jsem měl v záloze. Tam bys musela letět.”
,,No a kdo je tvůj kamarád, ani jsem se nestihli seznámit.”
,,To je Alex, můj spolubydlící. Alexi, to je Sophie, moje sestra.”
,,Těší mě,” natáhl k Sophii ruku.
,,Mě taky,” potřásla mu s ní.
,,Tak, máš hlad? Nebo něco jiného?” zeptal se Deny.
,,Víš, chtěla bych si s tebou promluvit.”
,,Aha a o čem?”
,,Nechceš si sednou,” řekla mu a sama se posadila. Deny se tedy posadil a trpělivě čekal. ,,Pamatuješ si Briana, že? On bude v září nastupovat na školu a chce, abych s ním bydlela.”
,,Cože? No počkej, to nejde.”
,,Proč ne?”
,,Je ti šestnáct.”
,,No a?”
,,Nemůžeš s ním bydlet. Ne sama.”
,,Proč bych nemohla?”
,,Jsi na to moc mladá. Nechci, aby v sedmnácti otěhotněla.”
,,To mě máš za tak nezodpovědnou?!”
,,Hele, já překousnu, že je o dva roky starší, jak ty. Ale nebudeš s ním bydlet.”
,,Vždyť… nebudu muset být doma a ty o mě nemusíš mít strach.”
,,Ne? Budeš bydlet se starším klukem a teprve v šestnácti a já nemám mít strach? Chtěl jsem přece sám koupit pro nás dům.”
,,Já vím, ale… to bude ještě chvíli trvat. A já navíc pak taky půjdu na vysokou. Nebude to potřeba. Koupíš si něco pro sebe.”
,,Chtěl jsem, abys nemusela utíkat někam daleko a mohla jsi mít vlastní domov. Je jedno jakou školu si vybereš, našel bych něco blízko ní.”
,,Deny, bylo to moc pěkný, ale když jsem byla menší. Ty budeš chtít svoje soukromí a já taky.”
,,Takže jsem sem jel zbytečně?”
,,Myslela jsem, že to sám chceš? Studovat.”
,,Ale předněji to bylo pro tebe.”
,,No tak Deny, podívej. On sem přijede, promluv si s ním.”
,,Cože?” vstal překvapeně Deny. ,,On sem přijede?”
,,Jo. Za tři dny. No tak. Prosím.”
,,Já musím na vzduch,” oznámil jí Deny a odešel.
,,To jsem ho tolik ranila?” zeptala se Sophie Alexe.
,,Já si s ním promluvím,” nabídl se a zamířil hledat Denyho. Našel ho na střeše jejich koleje.
,,V pořádku?”
,,Ne,” zavrtěl Deny hlavou. ,,Moje sestra mi sem přijede a během vteřiny zničí moji snahu udělat ji štastnou. Oznámí mi, že bude bydlet se svým starším přítele a to jí je teprve šestnáct. A jako třešničku na dortu ho sem pozdě. Ne, já nejsem v pořádku.”
,,Chápu. Vadí ti, že sem přijede?”
,,Kromě jiného. Byl jsem rád, že odjíždím. Pryč od rodiny a jeho.”
,,Pořád se ti líbí?”
,,Je to pár měsíců, jenže když ho uvidím, tak nejspíš… Jediný, co mě drží dál od všech kluků, je vědomí, že jsi s něma spal ty.”
,,Nemáš zač,” usmál se Alex.
,,Já ho tu nechci a nechci ani, aby s ním Sophie bydlela.”
,,Poslyš, možná to není špatný nápad. Můžeš pak žít jen sám pro sebe. Někoho si najdeš a budete pak žít spolu.”
,,Nikoho nechci.”
,,Možná právě kvůli Sophii. Tolik ji chceš pomoct, že se podvědomě bojíš vážnějšího vztahu. Nechceš ji vyloučit ze svého života.”
,,Možná. Ale ona to udělala.”
,,Nech ji jít. Třeba bude štastná, ale třeba si uvědomí, že to byla chyba.”
,,Beztak, on přijede a já se evidentně znemožním.” Alex se na chvíli zamyslel. Dostal nápad. Skvělý nápad. Tedy aspoň v jeho očích.
,,Chceš pomoct?”
,,Jak?”
,,Po pobyt tvé sestry, budu předstírat, že s tebou chodím. Třeba pak nebudeš mít takový choutky.”
,,Já nevím.” Denymu se ten nápad moc nelíbil. Představa, že by s ním předstíral vztah… to by nevedlo k ničemu dobrému.
,,No tak, nemyslím si, že u tebe by byl problém něco takového podstoupit.”
,,A co ty? Preferuješ vztah na jednu noc a se mnou by si musel vydržet přes týden.
,,Já si myslím, že to vydržím,” řekl a na důkaz omotal jednu ruku kolem jeho pasu. ,,Bude to zábava,” zašeptal mu do ucha. ,,A nemusíš spát na zemi.” Denymu přebíhal mráz po zádech už jen z těch slov. Navíc byl tak blízko a držel ho kolem pasu. Nikdy předtím si nevšiml, jak krásné má oči. Modré studánky. A jeho rty… byly od něj malý kousíček. Stačil by jeden malý pohyb a setkaly by se.
,,Snad by to šlo,” kývl nakonec Deny.
,,Uvidíš, že to půjde dobře,” řekl a pustil ho. ,,Jdeme? Představíš sestře svýho novýho přítele.”
,,Jo, toho nejčerstvějšího.”
Sophie kupodivu moc překvapená nebyla. Zřejmě ženský instinkt.
,,Tos měl říct hned. Já to stejně poznala, tak divně po tobě koukal.”
,,Fakt?”
,,Doufám, že ti to tentokrát vyjde,” poplácala ho po rameně. “Vidíš, další důvod proč bych měla bydlet s Brianem. Vy dva si můžete najít něco vlastního.”
,,No počkej, brzdi. To je trochu předčasný,” řekl Deny.
,,Jen se nedělej,” usmál se Alex a objal ho kolem ramen. ,,Říkal jsi, že by to bylo super, kdybysme bydleli spolu.”
,,Opravdu? Že si nevzpomínám.”
,,Však ty si vzpomeneš,” ujistil ho a políbil na tvář. Alex si to vyloženě užíval. Což Deny zas tak ne. Ne, že by mu to vadilo. Jen si nebyl jistý sám sebou.
,,Víš co, pojď se mnou na chodbu,” požádal ho Deny a zatáhl ven za dveře.
,,Ano, lásko?”
,,Nech toho,” zamračil se na něj Deny. ,,Měli bysme si stanovit pravidla.”
,,A kdo pak spěchá?”
,,Nemusíš to zas tak přehánět. Stačí jen náznakově.”
,,Proč ti to vadí?”
,,Neřekl jsem, že mi to vadí, jen… já opravdu nikoho nehledám.”
,,Vždyť taky ne. Je to jen na oko.”
,,Jenže ty se tak nechováš. Měl jsem pocit, že jsi schopný mě tam začít svlíkat.”
,,Víš proč kvůli tomu, tak vyvádíš? Protože se bojíš.”
,,Bojím?” zopakoval Deny.
,,Bojíš se, že by to třeba mohla být pravda.” Deny se rozesmál.
,,Máš fakt skvělej smysl pro humor,” smál se dál. Tak trochu jako šílenec.
,,Já si nedělal srandu,” snažil se ho přesvědčit Alex.
,,Podívej, zkus to bez většího ošmatlavání, jo?” poprosil ho, pořád s smíchem na rtech, a zamířil zpátky do bytu. Alexe jeho zřejmě simulovaný a bláznivý smích nepřesvědčil. Chápal jeho rozhodnutí. Prostě nechce kazit přátelství. Ale je nutné to všechno kolem?

Všechno šlo celkem dobře. Alex a Deny dál pokračovali v předstírání jejich vztahu. Deny odmítal spát s Alexem v posteli dokud to nebude nutné.
Nutné to bude dnes večer. Zbývá jen pár minut než přijede Sophiin přítel.
,,To jsi tak nervózní?” zeptal se ho Alex, když viděl, jak pořád pozoruje dveře.
,,Zřejmě.”
,,Bude to dobrý. Řekneš mu jen ,ahoj,.”
,,Já si cením tvé pomoci. Jak by ti ale bylo, kdyby si náhodou tvoje matka našla nového přítele a on se ti zalíbil, co? Pak ho k tobě vodila každý den a tys mu musel říkat tati.”
,,To je velmi zvláštní představa.” Znělo to hrozivě, ale aplikovat to na jeho matku ho dohánělo k smíchu. ,,No tak, zvládneš to. Já jsem tu přece taky.”
,,To mě má jako uklidnit?”
,,Budu se chovat slušně, slibuju. Třeba už se ti ani líbit nebude.”
,,Proč myslíš?”
,,No, možná máš zbytečný strach. Jsou to přece měsíce a tys k němu nechoval nějakou velkou láskou. Jen se ti zalíbil, to většinou vyprchá.”
,,Snad máš pravdu.”
,,Já vždycky.”
Po pár minutách se otevřeli dveře a do bytu vstoupila jak Sophie, tak její přítel.
,,Ahoj bráško,” pozdravila Sophie s úsmevem od ucha k uchu.
,,A-ahoj,” vykoktal Deny a zíral spíš na osobu za ní.
,,Briana si pamatuješ,” řekla.
,,Jo, rád tě zase vidím.” Deny si ho prohlížel od hlavy k patě. Kromě nervozity opravdu nic necítil. Možná vypadá dobře, ale tím to tak končilo.
,,Já jsem Alex,” představil se sám, když mu došlo, že Deny se k tomu nezmůže.
,,Brian,” podal mu ruku. ,,Deny je tvůj spolubydlící?”
,,Jo a přítel,” dodal s úsmevem.
,,Sophie se zmínila.”
,,Sophie?!” vyjel Deny.
,,No co, stejně by se to dozvěděl,” pokrčila rameny.
,,Ale nemusíš to roztrubovat do světa.”
,,Prosím tě klid brácho. Briane, ty budeš spát tady na zemi vedle mé postele,” otočila se Sophie k Brianovi.
,,Zvládl jsi to,” poblahopřál Denymu Alex.
,,Bude tu ještě pět dní,” poznamenal Deny.
,,Ano, pět dní. Během kterých budeš spát u mě na posteli,” usmál se Alex.
,,Jo, všechno lepší než podlaha.”
,,Ty ani nekřičíš,” podivil se Alex.
,,Kašlu na to. Odbiju si své a nechám to být. Sophie se nastěhuje k němu a já budu studovat tady.”
,,Máš to hezky naplánované,” uznal Alex. ,,Ale nejsi to ty.” Pamatoval si zapálení v jakém se do všeho vrhal. Teď byl jak bez duše.
,,Předtím jsem věděl, co chci. Měl jsem určitý cíl, ale teď nějak nevím, co dělat.”
,,Dej tomu čas, určitě to brzo zjistíš,” ujistil ho a obdařil ho úsmevem. Deny sice nechápal jeho počínání, ale nechal to být.

Byla hluboká noc a venku sněžilo. Deny skrz okno pozoroval padají vločky a, ať se snažil, jak chtěl, spánek nepřicházel. Oproti minulým tem dnům ležel v posteli. A nejen tak v nějaké. Rovnou v Alexově.
Postel nebyl nijak malá. Dva lidé se na ni mohli v pohodě vyspat. Tedy pokud by se k sobě vzájemně tiskli a objímali a byli by milenci. Což oni nebyli. Ale přesto za sebou Deny cítil Alexovo tělo. Bál se pohnout, aby o něj nezavadil a nevzbudil ho. Nechtěl, aby nastalo to trapné ticho, zatímco by oba usínali. Předtím počkal až Alex usne a pak si k němu opatrně přilehl.
Nějakým zázrakem se Denymu podařilo usnout. A spalo se mu celkem dobře.
Probudil se sám, kolem desáté ráno. Spokojeně se protáhl a otevřel oči.
,,Dobré ráno,” usmál se na něj Alex. Deny sebou cukl a odsunul se od něj. ,,Vyspal ses dobře?” Alex ležel na boku a podepíral si hlavu, aby viděl na Denyho.
,,Jo, šlo to,” kývl Deny a pomalu se posadil. ,,Jak dlouho jsi vzhůru?”
,,Už nějakou chvilku,” odpověděl Alex a i on se posadil. ,,Nechtěl jsem tě budit. Je na tebe příjemný pohled, když spíš.” Deny se začervenal a znovu o kousek ucouvl.
,,Kde je Sophie?”
,,Šla se svým přítele do města.”
,,Aha,” kývl Deny a přitáhl si deku blíž k tělu. Necítil se moc dobře sám s Alexem v posteli. ,,Zřejmě se půjdu taky projít,” zauvažoval a znovu se o kousek posunul. Jenže žádný další kousek tam nebyl a tak Deny sletěl na zem. ,,Sakra.”
,,Jsi v pořádku?” zeptal se Alex, ale neubránil se smíchu.
,,Jo, jen zůstaň na tý posteli,” sebral se Deny z země.
,,Řekneš mi, co s tebou je?” zeptal se Alex.
,,To těžko.”
,,Jsem tvůj přítel.”
,,Ne, nejsi. Jen to máš předstírat.”
,,Já ale myslel kamarád,” vysvětlil mu. Deny si uvědomil, jaký dvojí význam má to slovo. ,,Doufám, že jsi se jen spletl, protože já žádné přátelství nepředstírám a ty snad taky ne.”
,,Já… promiň, pochopil jsem to špatne. Myslel jsem, že myslíš tamto.”
,,Deny, proč ti to tak vadí? Chci říct, jsme přece přátelé a na pár dní předstírat vztah přece není žádný problém. Ty ale děláš, jak kdyby ses bál.”
,,Jen je mi to trochu nepříjemné.”
,,Nebylo by, kdyby mezi námi bylo jen přátelství.”
,,Co tím myslíš? Mezi námi nic jiného není.”
,,Kdyby nebylo, nechoval by ses jak kdybych měl černý mor. Lidem nejvíc vadí věci, které jsou pravda.”
,,Prostě není.”
,,Nebo nechceš, aby bylo.” Deny neodpověděl a Alex poznal, že se trefil. ,,Bojíš se? Že to skončíš, jak předtím? Nechceš zničit naše přátelství a já to chápu, ale risk je zisk.”
,,Ty máš co říkat. Ty a tvoje jedna noc.”
,,V tom to je. Myslíš si, že bych si s tebou užil jednu noc a pak odkopl?” Deny nepatrně kývl. Vždyť z toho, co mu Alex vyprávěl to tak je. Nehledal dlouhodobý vztah. ,,Co když to tak není? Podívej, i já mám v sobě pochybnosti. Hodně to bolelo, když jsem ho ztratil, ale… já jsem ochotný to risknout.”
,,Co když jsi jen další položka na mém seznamu? Víš, že mám tendenci zakoukat se téměř do každého.”
,,Nemyslím si. Jsi tu čtyři měsíce a poznal bych kdyby se ti tu někdo líbil. Teda kromě mě,” usmál se Alex.
,,Hele, neřekl jsem, že se mi líbíš,” namítl Deny.
,,Tos ani nemusel. Chováš se jak zamilovanej puberťák,” řekl Alex a vstal z postele.
,,Kdo tu mluví o lásce?”
,,Nepopírej to,” přistoupil k němu.
,,Nechci… nechci tě ztratit, jako kamaráda.”
,,Podívej, ten tvůj nejmenovaný na poprvé reagoval negativně a nejspíš jen ze zájmu to s tebou chtěl zkusit. Zřejmě to nebyl opravdový kamarád. Já to ale myslím vážně. I kdyby nám to nevyšlo, nepřijdeš o mě jako kamaráda.” Denyho to nutilo se zamyslet. Znělo to přesvědčivě. A lákavě.
,,Ty máš opravdu silné argumenty,” uznal Deny.
,,Tos ještě není všechno,” podotkl Alex.
,,Aha, tak co na mě ještě máš?” Alex se nenechal dvakrát pobízet. Uchopil Denyho za pas a vtiskl mu na rty lehký polibek. Jen pro začátek. Nechtěl ho nějak vyděsit.
,,Za pokus nic nedáme. Necháme minulost za sebou.”
,,Zřejmě máš pravdu. V životě se musí riskovat.”
,,Takže tomu dáš šanci?” usmál se Alex a nepouštěl Denyho z objetí.
,,Co jiného mi zbývá. Kdyby ne, hučel by jsi do mě do konce roku.”
,,Zřejmě,” kývl Alex.
,,Ale varuju tě, občas dokážu být nesnesitelný,” upozornil ho Deny.
,,Já to zvládnu,” usmál se Alex a udělal malý krok k Denymu, čímž teď by těsně u něj.
,,Ani nevíš, jak dokážu být tvrdohlavý a-”
,,Deny?”
,,Ano?”
,,Už zmlkni prosím tě,” nařídil mu Alex. ,,Mě stejně nepřesvědčíš.” Deny se pousmál a tentokrát to byl on, kdo Alexe políbil.