2. kapitola
Společné vaření a velmi dobře chutnající večeře pomohla odlehčit napjatou atmosféru. Erik věděl, že aby se Alex rozpovídal, musel by mu nasypat do jídla něco hodně silného, ale vypadal podstatně líp, než když ho dovezl k sobě.
Řekl si, že to vezme krůček po krůčku. Alex mu sám prozradil, že jeho matka před rokem zemřela. To musel být zlomový bod. Jeho otec se s tím zřejmě nedokázal srovnat a… že by mu ruplo v bedně a začal mlátit vlastního syna? Ne, něco se mu na tom nezdálo. Takoví lidé se většinou uzavřou do sebe, možná utápí svůj žal v alkoholu a snad nějaká ta rána padne, ale Alex je dospělý. Pokud by ho otec mlátil každý den, odešel by. Znal ho, postavil by se tomu jako muž. Ze začátku by se mu pokusil pomoct, ale nenechal by ze sebe udělat boxovací pytel.
V tom případě tu musí být něco, co nutí Alexe zůstávat u otce i přes jeho násilnické sklony. Možná ho něčím vydírá?
,,Čím by otec mohl vydírat vlastního syna?” zauvažoval Erik nahlas. ,,Možná peníze. Alex si půjčil od otce a teď je mu dlužen.” Proto by ho ale přece nemlátil?! Nesedělo to. Měl dílky skládačky, ale nevěděl, jak je dát k sobě. Byli to jen jednobarevné kousky.
Erik zavrtěl hlavu ve snaze vyhnat z hlavy nepříjemné myšlenky. Musel do práce, i když už předtím uvažoval, že by si vzal volno. Tak týden, dva, aby mohl být nablízku, kdyby Alex potřeboval povzbudit. Nejspíš by ale ničemu nepomohl. Alex potřeboval čas vše si promyslet, rozhodnout se pro další krok. A to sám.
Bylo brzo ráno a Alex ještě spal. Erik kolem něj mlčky prošel. Pokoušel se na něj příliš nedívat, aby se znovu nepropadl do bezedné jámy přemýšlení. Opatrně proplul obývákem, z stolku si vzal klíče a tiše za sebou zavřel dveře.
Alex byl zvyklý na ticho, do kterého se probouzel každé ráno. Erik odcházel do práce brzy, nebo možná to Alex spal tak dlouho.
Každé ráno vstal, nasnídal se a nakrmil Sokrata. Ačkoliv si přát být sám a vyhnout se tak tíživým otázkám, tak to bylo zároveň to nejhorší. Potřeboval společnost. Ale taky potřeboval, aby se ho Erik nepokoušel zpovídat.
Alex věděl, že to vůči Erikovi není fér. Bydlí tu u něj, vlastně ho živí a on mu ani nedokáže říct pravdu. Možná by si s ním promluvit. Něco mu naznačit. Mohl by mu přece pomoct. To není zbabělost, podělit se o bolest a trápení.
Erik se toho dne vrátil z práce o něco dřív. Vzal si práci domů, s tím, že ji udělá večer. Jaké překvapení, vlastně šok, ho čekal, když vkročil do prázdného domu. Alex byl pryč.
Erika najednou přepadl strach. Že Alex odešel. Že už se nevrátí. Že se mu něco stalo nebo stane. Musí ho najít.
Tohle odhodlaní trvalo pár vteřin než si uvědomil, že by možná neměl. Alex takhle zřejmě dává najevo, že si přeje soukromí. Neměl by do toho strkat nos. Chvíli počká, tak hodinku, a pak mu třeba zavolá.
Uběhla sotva jedna předsevzatá hodinka, když se od hlavních dveří ozval chrastivý zvuk. Buď se někdo vloupal dovnitř nebo se vracel Alex.
Ten někdo, kterému se podařilo dobít do domu, se prohnal obývákem a zabouchl se v koupelně. Bylo to jak kdyby někdo zmáčknul tlačítko přetáčet. Erik sotva stihl něco postřehnout. Ale i tak mu došlo, že něco není v pořádku.
,,Alexi?” přistoupil opatrně k dveřím koupelny. Odpovědí mu bylo jen jakési hm. ,,Jsi v pořádku?”
,,Jo,” ozvalo se za dveřmi. ,,Jen… chtělo se mi na záchod.” I když byla tahle od logicky důvěryhodná, Erik se s ní nespokojil.
,,Kde jsi byl?” zeptal se, i když věděl, že tak stoupá na tenký led. Otázku se ani nepokoušel znovu zopakovat, když odpověď dlouho nepřicházela.
,,Doma.” Bůhví proč si pod tímto slovem Erik představil svůj dům a teprve po chvíli mu došlo, že Alex byl u svého otce.
,,Sice se říká, že zločinec se vrací na místo činu, ale že by to bylo naopak. Proč jsi tam chodil?”
,,Chtěl jsem si vzít nějaký věci. Myslel jsem, že nebude nikdo doma.”
,,A on asi někdo byl,” hádal Erik.
,,Prosím tě, jdi k sobě do pokoje.”
,,Tohle mi naposledy řekla máma v patnácti, jen bez toho prosím.”
,,Uděláš to?”
,,Proč?”
,,Nechci, abys mě viděl.”
,,To mi dává dost důvodu, abych tu počkal než mi otevřeš.”
,,Není třeba,” snažil se ho přesvědčit Alex.
,,Tak mi aspoň řekni, co se stalo,” naléhal Erik. ,,Pak tě nechám být.”
,,Můžu si za to sám.”
,,Co ti udělal?”
,,Neměl jsem tam chodit.”
,,Ne to teda neměl,” souhlasil Erik. ,,Proč jsi tam šel? Myslel sis, že se něco za těch pár dní změnilo? Násilník zůstane násilníkem.”
,,Výčitek mám dost, neboj.” Erik si uvědomil, že to asi trochu přehnal.
,,Promiň, jen… já nevím proč se to u vás tak zvrtlo, ale nemá cenu vracet se, když tě tam čeká jen bolest. Nedržím tě tu, můžeš jít kam chceš, jen se prosím nevracej ke svému otci.” Erik dokončil proslov téměř zoufalou prosbou a doufal, že řekl vše, co chtěl.
,,Chtěl bych zůstat tady. Líbí se mi tu. Právě proto jsem tam šel. Chtěl jsem si sbalit pár věci. Úplne se od něj odříznout. Nechat tamten svět za sebou a začít znovu.”
,,Promiň za to, co teď řeknu, ale… to ses chtěl nechat závěrečně zmlátit?” Znělo to poněkud hnusně a trochu výsměšně.
,,Nevěděl jsem, že bude doma. Měl jsem za to, že tam nikdo nebude,” snažil se vysvětlit Alex. Nechtěl, aby si o něm Erik myslel něco špatného.
,,Dobře,” odmlčel se na chvíli. ,,Udělal ti něco? Myslím jestli jsi nějak zraněný?”
,,Ne. Nic vážného.”
,,Tvoje odhady o vážnosti zraněný nejsou zrovna věrohodné. Krvácíš?” Odpověď na sebe dala chvíli čekat a Erik tak mohl hádat, že se trefil do černého.
,,Jen na hlavě. Slíbil jsi, že pak odejdeš,” připomněl mu.
,,Alexi! Jestli jsi zraněný na hlavě, může to být klidně vážnější.”
,,Neskočil jsem přece pod vlak.”
,,Ne, jen ses vrhl do náruče svého agresivního otce. Ten vlak by se aspoň pokoušel zabrzdit, kdežto tvůj otec tě hádám nešetřil.” I když se Erik snažil nebýt k Alexovi moc tvrdý, ten sarkasmus si prostě odpustit nedokázal. Alex ale pak řekl něco, co byla pravda o které Erik věděl, ale slyšet ji nechtěl.
,,To není tvoje věc!”
,,Ne, není,” přiznal Erik. ,,Ale ty jsi téměř jako rodina a mě na tobě záleží. Chci ti pomoct. A ať si to uvědomuješ nebo ne, tím, že jsi tu, mě do toho vtahuješ ať chceš nebo nechceš.”
,,Mám odejít?” Erik takovou odezvu čekal. Koneckonců to tak i vyznělo.
,,Ne. Právě naopak. Zůstaň tu a nechej ať ti blízcí pomohou. Nejsi sám.”
,,Já vím,” šeptl Alex a Erik jakoby snad v jeho hlase zaslechl náznaky slz. ,,Jen nechci, aby otec ublížil i tobě. Už jen to, že jsi tu-”
,,Blbost,” přerušil ho. ,,Znám tě. Musí tu být nějaký důvod proč si z tebe dělá boxovací pytel. Nenechal by ses takhle zřídit kdyby za tím nevězelo něco mnohem vážnějšího. Já jen nemůžu přijít na to, co?!”
,,Nesnaž se,” otevřeli se dveře od koupelny. ,,Není důvod,” řekl. Stál mezi dveřmi a na čele si přidržoval vatu napuštěnou desinfekcí. ,,Je mi fajn, vidíš. Mám teď povolení volně se pohybovat po domě?” Erik kývl. Neviděl žádné záminky proč odporovat. Alex vypadal v pořádku a kromě rozbité hlavy zřejmě neměl žádná jiná zranění. Mohl si ale jen domyslet kolik bolestivých modřin se skrývá pod jeho oblečením. Radši to ale nechal být.
Alex sebral z haly jakousi tašku, kde měl asi svoje věci pro které se tak hrdinně vydal.
,,Kvůli pár košilím jsi tam chodit nemusel,” snažil se Erik navázat rozhovor.
,,Na to abych chodil do půl těla bez je trochu chladno, nemyslíš?”
,,Takhle jsem to nemyslel. Je lepší zajít do obchodu a koupit nové. Peníze přece jen nebolí tolik jako pěsti.”
,,Já jsem si tu zvykl a cítím se tu jako doma, ale peníze si od tebe brát nechci.”
,,Co takhle menší dar?” zkusil Erik.
,,Co takhle toho nechat. Co se stalo, stalo se.”
,,Slib, že už tam znovu nepůjdeš!”
,,Slibuju,” kývl Alex. ,,Nemám důvod to znovu podstupovat.” Erik si sice oddechl, ale ne natolik, aby mohl v příštích dnech v klidu odejít do práce. Předtím byl na vážkách, ale tohle byla poslední kapka. Vezme si volno ať už se to Alexovi líbí nebo ne.
Hned ten den zavolala do práce a vzal si deset dní volna. Blížili se Vánoce a tak si říkal, že by snad o tom mohl dát okolí vědět. Dokud bydlel sám, nijak zvlášť Vánoce neslavil. Ale snad neuškodí, když se třeba pokusí něco upéct nebo když pro jednou koupí stromek. Navíc chtěl nějak zpříjemnit život Alexovi. Hodlal ho přivést na jiné myšlenky a přesvědčit ho, že u něj mu bude nejlíp.
,,Už jsi někdy pekl cukroví?” zajímal se Alex.
,,Ne, ale nebude to nic těžkého. Splácat dohromady pár surovin.”
,,Já bych nerad skončil na vánoce s otravou z jídla.”
,,Upřímně, tak trochu jsem spoléhal na tebe. Umíš vařit, tak snad i péct,” řekl jednoduše. ,,Umíš, ne?”
,,Jako malý jsem pomáhal matce, tak si snad něco pamatuju.”
,,No skvělé, takže čím začneme? Co třeba tím, jak se do toho lije rum.”
,,Rum? Není na alkohol trochu brzo?”
,,Dává se přece do těsta.”
,,Myslíš perníčky?!” Erik kývl. ,,A že se tak ptám, máš doma ten rum?”
,,To asi ne,” zamyslel se Erik. ,,Dojedu nakoupit. Za chvíli budu zpátky.” Na chvíli se zarazil, protože ho napadla myšlenka, že by tu zase Alexe nemusel najít, ale nakonec se rozhodl mu věřit.
O necelou hodinu později stáli všechny ingredience na stole, připravené k práci. Alex i pročítal recept, zatímco Erik si četl etiketu láhve rumu.
,,Kolik se tam toho dává? Aby něco zbylo.”
,,Potřebujeme jen minimum.”
,,To je dobře. Rum je dobrý na zahřátí.”
,,Nebylo by místo toho lepší zapnout topení?”
,,Snad nejsi abstinent?”
,,Ne, ale vyznavač ožíraček taky ne.”
,,Kdo říká, že se chci opít, jen si občas loknout.”
,,Tos tehdy na škole říkal tyk,” připomněl mu. ,,Pak ses ztřískal tak, že jsi usnul před vchodovými dveřmi.”
,,To jsme byli děti. Teď jsme dospělí.”
,,Nicméně to nikomu nebrání vyžahnout litr rumu na ex.”
,,Čas od času není špatné se opít. Zapomeneš, tak na všechny problémy a trápení.”
,,Tím mi chceš taktně naznačit, abych utápěl svoji bolest v alkoholu?”
,,Ne,” zavrtěl Erik hlavou. ,,Nerad bych z tebe vypěstoval alkoholik. Jen říkám, jak to je.”
,,Mluví z tebe vlastní zkušenosti?” Erik tiše kývl. Nebyl nijak pyšný na období, kdy jeho nejlepším přítelem byla flaška alkoholu. ,,Nebudu se ptát. Respektuju tvoje soukromí.”
,,Teď chceš taktně naznačit mě, že mám dělat to samé, co?” Vlastně to ani nebyla otázka. Spíš se tím jen tak ujišťoval. Věděl ale, že jestli vyjde najevo jeho tajemství, dozví se i to Alexovo.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné pěkné líbí se mi to čím dál tím víc :)
www.vsehoblogisek03.blog.cz
(Mysticia-sama, 28. 2. 2010 11:38)
Ahoj. Na mém blogu se pořádá velká saoutěž o nej blog! Budu velice ráda, když se zapojíš! Děkuju
mimochodem krásná povídka
...
(tess, 27. 12. 2009 23:13)sem čím dál tím víc zvědavá na to co nutilo alexe zůstat se svým otcem. skvělá kapitola. už se těším na další.
jujky
(Mysticia-sama, 26. 12. 2009 20:45)Už se těším na další kapču, doufám, že bude brzo ;-)
---
(Katie, 20. 12. 2009 12:31)
Moc pěkný, jen tak dál.
Strašně se těším na 3. kapitolu.
Doufám, že bude brzo.xD
.....
(Lilirose, 11. 8. 2010 21:40)